Pes, nejvěrnější přítel člověka

1.

Stála jsem jako přibitá, když se na mě rozeběhl pes našeho školníka. Nikdy jsem se psů nebála tolik jako tohohle. Školník škubnul za vodítko, ozvalo se hodně vysoké kňučení. Jste v pořádku slečno? Zeptal se mě. Podle mého vyděšeného pohledu usoudil, že jsem málem dostala infarkt. Konečně mi začali fungovat nohy. Vydala jsem ze sebe slabým hláskem něco jako "jo, dobrý" a rychlým krokem jsem odešla. Vlezla jsem do školních šaten, přezula se a odešla do třídy. Celých 7hodin jsem se těšila na oběd. Byly špagety, které úplně zbožňuju.
Už se chílil čas oběda. V břiše mi kručelo jako kdyby mi tam žil nějaký netvor a snažil se dostat ven. Poslední hodina skončila a já zahodila tašku před skříňku a vyběhla směr jídelna. V jídelně jsem si sedla sama do rohu. Nejsem zrovna oblíbený člověk. Jsem podivín, co rád čte a moc nemluví. Užila jsem si oběd v klidu s knížkou v ruce. Po obědě většinou zamířím do knihovny. V knihovně jsem si sedla a přemýšlela, jaká kniha to bude dnes. Vybavil se mi zážitek z rána, kdy na mě vystartoval ten pes. Automaticky mi naskočila husina. V tu chvíli mě napadlo se zeptat knihovnice, která na mě koukala velmi znepokojivě, jestli tu najdu nějakou četbu o porozumění psům nebo něco takového. Lehce se pousmála, posunula si brýle o malinko výš aby mě viděla a oznámila mi že to je 4. ulička sekce 3. Cestou k té sekci mi probíhalo hlavou, že by konečně můj strach ze psů mohl být překonán.

Další část již brzy <3