Difference /w N.H.

Part one.

 Probudila jsem se kvůli slunečnímu paprsku, prosvítajíc zataženýma závěsa, šimrajícic mě v obličeji. Nespokojeně jsem zamručela a přehodila si přes hlavu přikrývku. Ještě chvíli jsem ležela s nadějí, že usnu, no potom jsem to vzdala.

Promnula jsem si oči a otevřela je. Na chvíli jsem se lekla, protože jsem tuhle místnost nepoznávala. Až potom mi to došlo. Povzdechla jsem si a promítla si v mysli celý včerejší den.

Můj nový pokoj vypadal strašně. Byl zaplněný drahým a luxusním nábytkem, který vybírali moje rodiče. I přesto, že jsem jim řekla, že chci pokoj jako normální dívka v mém věku. Samozdřejmě můj pokoj zaplňovaly i různě velké krabice.

Vstala jsem a dohrabala se ke svému nevybalenému kufru. Otevřela jsem ho a povzdechla si, když v něm nebylo to, co jsem hledala. Otevřela jsem tedy druhý kufr a vítězoslavně se usmála, když jsem našla hygienu a čisté prádlo.

Odebrala jsem se do koupelny a dala si rychlou studenou sprchu. Osušila jsem se a oblékla si spodní prádlo. Otočila jsem se čelem na zrcadlo a zděsila jsem se sama sebe. Včerejšímu dokonalýmu účesu se už dnes, nedalo říkat účes a můj drahý make-up byl rozpatlaný po celém obličeji. Celý tenhle příšerný vzhled doplňovali ještě mé malé ospalé oči.

Rychle jsem sáhla po odličovacím kapesníčku abych si sundala tu hrůzu z obličeje. Potom jsem začala rozpouštět své dlouhé tmavě-hnědé vlasy a sundávala z nich různé sponky a ozdoby. Rozčesala jsem si svou hřívu a udělala si na hlavě jednoduchý drdol. Vyčistila jsem si zuby a opláchla si obličej ledovou vodou, což mou tvář trochu oživilo.

Popadla jsem taštičku s make-upem a korektorem zakryla kruhy pod očima. Pak už jsem si jen nanesla řasenku a dala balzám na rty. Usmála jsem se na sebe a všechno schovala do skříňky. Ještě jsem si na místo drdolu jsem je nechala rozpuštěné a vyšla z koupelny.

V pokoji znovu nastalo hledání věcí. Když jsem asi na pátý pokus našla nějaké normální oblečení, kufr jsem zase zavřela a švihla s ním někam do kouta. Oblékla jsem si krémovou košili s polodlouhým rukávem a tu jsem zastrčila do světlých uplých džínů. Na nohy jsem si vybrala černé obyčejné baleríny.  

Vyšla jsem z pokoje a sešla dolů poschodech. Měla jsem štěstí, že schody vedly přímo do obývacího pokoje, který byl spojený s kuchyní, takže jsem nemusela nic hledat. Rodiče a Mia asi ještě nebyli vzhůru, nebo se právě zkrášlovali v koupelně, takže jsem se rozhodla udělat pro nás všechny snídani. Rozhodla jsem se pro jednoduché palačinky.

Stála jsem u sporáku a dělala poslední palačinku. Dala jsem všechny na jeden velký talíř a donesla je na stůl. Dál jsem tam donesla další čtyři talíře pro každého z naší rodiny a Nutellu, šlehačku, kakao atd.. Pak jsem ještě donesla i příbory a mističky s jahodami, borůvkami, malinami a dalším ovocem.

Ještě jsem všem do skleničky nalila pomerančový džus a prohlídla si svou práci. Spokojeně a hrdě jsem se usmála a čekala na ostatní. Byla by škoda kdyby jsme nejedli společně, když už jsem to takhle připravila.

Ani ne za pět minut přikráčela moje sestra s hladovými oči. ,,Pane Bože takovouhle vůni jsem cítila naposledy, než rodiče vyhodili Rebecu." slyšela jsem Miu nad čímž jsem se musela zasmát. Rebeca byla něco jako naše služka. Vařila nám, uklízela a starala se o nás. I přesto jak dobře ji rodiče platily, bylo mi jí celkem líto. Potom ji rodiče propustili a ona šla pracovat k našemu sousedovi. ,,Já vím." řekla jsem pyšně a zazubila se na ni. Za chvíli už přišli i rodiče s podobnými slovy jako Mia.

,,Mio měla by sis ze své sestry brát příklad." podíval se otec na Miu, když už dojídal poslední kousky. Nechci aby to vyznělo špatně, ale já od odchodu Rebecy neměla problém postarat se o sebe sama, což se nedalo říct o Mie.

Když jsme všichni dojedli a uklidili nádobí, zašla jsem zase zpátky do pokoje vybalovat věci. Začala jsem vytahovat svoje oblečení a skládat jej do obrovské skříně. Když jsem měla vybalený jeden kufr, podívala jsem se na čas na mobilu. Jeden podělanej kufr jsem vybalovala hodinu a čtrvrt. 'To bude ale záživnej denní program.' Pomyslela jsem si pro sebe a vybalovala dál. 

Kolem čtyř hodin odpoledne, jsem se svalila na postel. Za šest hodin jsem se stihla naobědvat a vybalit všechny kufry a pár krabic. Povzdechla jsem si, když jsem uviděla, že mi zbývá ještě asi sedm krabic. Mám takovou radost, že tenhle dům jsme zařizovali už předem, takže nemusíme vyskládávat i nábytek v celém době, ale jenom naše věci do svých pokojů. Povzdechla jsem si a dala se zpátky do práce.

Když jsem to asi za jednu a půl hodiny měla hotovo, musela jsem se vítězně usmát. Jsem hrozně vyčerpaná, protože možná se to nezdá, ale celej den skákat po pokoji, který je mimochodem nehorázně velký, je dost těžký.

Hodila jsem sebou na postel a dala si do uší sluchátka. Jentak jsem ležela a poslouchala hudbu. Nijak jsem nevnímala čas a ani jsem to nějak nepostřehla, ale začalo se stmívat. Postupně v mém pokoji byla úplná tma. Začala na mě jít únava a pomalu mi začali klesat víčka. Uvědomila jsem si, že mám zavřené oči, tak jsem je rychle otevřela abych zabránila tomu, že bych usla. Před sebou jsem ale uviděla černý obrys postavy, jak se na demnou sklání a natahuje ruku. Začala jsem pištět a jak jsem sebou strachem lekla, vypadly mi sluchátka. Uslyšela jsem sestřin smích a mě došlo, že to není nějakej vrah, ale moje zlomyslná sestra. U mě v pokoji byla totiž tma a z otevřených dveří za ní, šlo světlo, proto ten obrys. Rozvítila jsem si lampičku u postele a uviděla Miu s rukou na mým koleni.

,,Co je?" vyštěkla jsem naštvaně, protože se mi stále vysmívala do obličeje. ,,Nic, jenom že je večeře." přestala se konečně smát a tahala mě z postele. Když jsem ji ale stále propalovala pohledem, všimla jsem si jak jí začaly cukat koutky úst a ona znovu dostala obrovský záchvat smíchu.

Došli jsme dolů a usedly ke stolu. Počas jídla jsem se tvářila stejně naštvaně, zatímco chudáci rodiče, měli co dělat s uklidňováním Mii.

Konečně už celkem uklidněná jsem zašla do pokoje a rozhodla se dát si vanu. Popadla jsem nějaké tričko a spodní prádlo a zašla do koupelny. Napustila jsem si vanu teplou vodou a nechala své tělo omývat. Myšlenkama jsem byla úplně pryč a čas jsem taky nevnímala, takže jsem vylezla až když byla voda studená. Osušila jsem se, převlékla se a odmalovala si obličej. Potom už jsem si jen vyčistila zuby a vyšla z koupelny.

Doslova jsem skočila do postele a dívala se na strop, na kterém byly nakreslené hvězdy, které svítili ve tmě.

A protože jsem o sobě vlastně ještě nic neřekla, tak si myslím, že je pravý čas to napravit. 

Jmenuji se Lucia Anna Ray, no říkají mi normálně Lucy. Je mi 18 a kdybych chtěla, mohla bych kdykoliv jen tak odejít od rodičů, protože by mi jak koliv finančně pomohli. No jenže to je právě to. Když už bych chtěla, tak bych se o sebe chtěla postarat sama i finančně. Jenže na to zaprvé nejsem připravená a zadruhé teď půjdu na vysokou právní školu, takže už i bez nějakého zařizování a podobně budu mít málo volného času.

Moje postava je středně vysoká a hubená. Mám tmavě-hnědé dlouhé vlasy a zeleno-šedé oči, které máme v rodině. Moji rodiče jsou dost bohatí a jsou to snobové. Což je strašné, protože já snoby nesnáším a to jsem skoro jedna z nich. Ne ale já nejsem snob.

Společně s rodiči a s mou sestrou jsme se včera přestěhovali z Kanady do Austrálie, přesněji do Sydney. Mě je to v podstatě jedno, protože jsem tam stejně neměla žádné kamrády. Všichni mě totiž odsuzovali předem a mysleli si, že jsem nějaká namyšlená kráva. A není ani těžké vyvodit si z toho, že jsem nikdy neměla kluka. A teď je jenom na mě jestli se to tady změní.

Tenhle díl je v podstatě o ničem :/ ale je  to odrazový díl a vždycky se musí nějak začínat :) Příště už by to mělo začít aspoň o něčem být :D :) Je to i celkem krátký díl, ale myslím, že to nemá cenu natahovat, když se tam nic neděje :) 

Jinak se omlouvám za chyby :) A byla bych moc ráda za váš názor :))

-Pancake