Není všechno zlato, co se třpytí |SasuNaru|- Dočasně pozastaveno

kapitola 1.

Zdravím všechny!

Konečně jste se po... několika měsících dočkali nového příběhu od mě. I když se Vám musím přiznat, nebýt mé drahé @AkaNoMajo (doufám, že jsem tě označila, nějak to blbne :D), tak tu teď nejsem s kapitolovkou, ale za několik týdnů s opravdu hodně dlouho jednodílovkou. 

Každopádně... Rozhodla jsem se, že vydám první kapitolu právě dnes, abych aspoň trochu ulehčila všem duším, které zítra čeká první den školy. Hodně štěstí! :3 (čeká mě to taky xd)

A teď, děkuju všem, co si počkali a co se k mé tvorbě vrátí, i když jsem měla pauzu. Kapitoly budou vycházet jednou týdně, přesný den nestanovím, a plánuji jich tak deset. Ale uvidíme :D

Pokud by se snad stalo, že bych nestíhala, dám samozřejmě vědět. Nuže... Doufám, že se Vám bude tento příběh líbit a budu ráda za všechny ohlasy! :3

**

,,Tak to si ze mě děláte srandu!" vykřikl blonďák stojící v kanceláři Hokage.

,,Opravdu si ji nedělám, Naruto. Čtu to tak, jak se to tady píše. S dovršením osmnáctého roku ti dle závěti tvých rodičů připadne majetek obou klanů. Respektive to, co zbylo a že toho je," složila ruce na stůl světlovlasá žena a podsunula Narutovi štos papírů.

,,A-ale proč jsem to nikdy nevěděl? P-proč se mi muselo všechno zatajovat?" zavrtěl hlavou Naruto a stále si trochu smutně prohlížel podpisy svých rodičů.

,,Ty víš moc dobře, proč. A tohle... Abych pravdu řekla, neměla jsem o nějaké závěti tušení," zasmála se nervózně Tsunade.

,,Cože?"

,,Proč myslíš, že ti to dávám až teď? Normálně se poslední vůle předávají přesně v den osmnáctin. Ale moc se tento typ předání majetku neaplikuje," vysvětlila Tsunade to, čemu ani ona sama pořádně nerozuměla.

,,Takže jste to našla dnes?" povytáhl obočí Uzumaki.

,,Popravdě... Našla to Shizune. Čirou náhodou," pokývala na černovlásku stojící v rohu, která hned společně s prasátkem v rukou začala přikyvovat.

,,Takže... Já mám teď něco, co patřilo mým rodičům?" v Narutovi se mísilo hodně pocitů.

Celý jeho dosavadní život se musel naučit žít s tím, že nemá nic, co by ho s nimi spojovalo. Že má v sobě obávaného démona s devíti ocasy a všichni se ho bojí. A teď... Teď má najednou zdědit všechen pozůstalý majetek svých předků. Teď najednou byl jediným a posledním členem klanů Uzumaki a Namikaze. Co by měl dělat teď? Obnovit zašlou slávu své rodiny? Dát všem najevo, že on, Uzumaki Naruto, syn čtvrtého Hokage, je schopen vést klan? Ale co Sasuke?

,,Ale co Sasuke? Nemá náhodou i on mít nějaké to dědictví? Vždyť Uchiha klan byl jeden z nejmocnějších," podíval se zkoumavě do očí Hokage.

,,Naruto," položil mu ruku na rameno jeho bývalý Sensei, ,,dokud je Sasuke Nukeninem, nemá na žádné dědictví právo. Ani vlastně žádné nemá."

,,Jak jako, že nemá?"

,,Při té noci bylo dost věcí zničeno a zbytek... Zbytek byl rozkraden. Nedalo se to všechno uhlídat," pokrčil rameny Kakashi.

,,Aha," odpověděl sklesle Naruto.

I přes to všechno špatné, co Sasuke provedl, nedokázal svým citům poručit. Už kolik let se ho při každé příležitosti snažil přemluvit, aby se vrátil. Aby se vrátil zpět do své rodné Konohy. K němu. Snažil se sám sebe přemlouvat, že mu nikdy neodpustí, že se přidal k nepřátelské mutaci hada a člověka, o jehož pohlaví se dalo jen polemizovat. Ale kdyby se přece jenom rozhodl vrátit, odpustil by mu hned při prvním pohledu do černočerných hloubek. Alespoň to si říkalo jeho srdce, ale zbytek racionálního myšlení mu zabraňovalo použít i tu poslední páčku na Sasukeho.