Není všechno zlato, co se třpytí |SasuNaru|- Dočasně pozastaveno

kapitola 5.

Kakashi pozoroval tenhle nudný život ještě další tři dny. Sasuke stále odmítal vyjít ven, takže všechno zařizoval Naruto. Veškeré jídlo, nové oblečení pro Sasukeho a další pomalé přenášení věcí ze starého bytu obskakoval Naruto, mezitím co si černovlásek válel šunky nebo cvičil na zahradě, aby se z něho nestala tuková kulička.

Když tu najednou se Sasuke rozhodl, že by mohla nadejít chvíle a oba by se mohli ruku v ruce projít po vesnici. Samozřejmostí bylo naplánované i se podívat po dalším majetku Naruta, který ani ještě sám blonďák neměl tu možnost vidět, protože obskakoval černovláska, a Uchiha byl samo sebou zvědavý, jak moc dobře se rozhodl pro tuhle šaškárnu.

Hned, jak šedovlasý ANBU zaregistroval, že se děje něco jiného než na co byl zvyklý, zpozorněl. Dvojice byla už skoro kompletně nastěhovaná, takže pro nic nemusela letět do malého bytečku, ve kterém měl Naruto ještě pár věciček, pro které se společně staví po “procházce”.

Když blonaďato-černé duo konečně vyšlo, Kakashi se jim držel za zády. Nemohl riskovat, že by Sasuke něco ztropil, když měli ještě navíc namířeno do centra.

To Naruto na žádné nebezpečí nepomyslel. Byl hlavou v oblacích a měl pocit, že se vznáší na růžových obláčcích a okolo něho tancují jednorožci. Každé ráno, když se probudil a viděl vedle sebe druhé tělo, se musel uculit jako náctiletá školačka a srdce mu vždy zaplesalo. Stále nemohl uvěřit, že se sen stal skutečností. Že opravdu dostává nesmělé polibky na tvář a na čelo a že má skoro nonstop k dispozici překvapivě hřejivé objetí alabastrových rukou. Další věc, co na Sasukem vždy zbožňoval a teď se toho nemohl nabažit, byly jeho vlasy. Černé jako havraní peří a na dotek jemné jako hedvábí. Miloval je stejně, jako miloval jejich majitele.

Ale teď zpátky k procházce.

Oba vyšli před stále oprýskanou branku a Naruto se jemně otřel hřbetem ruky o druhého muže. To byl pro Sasukeho signál uchopit ji a proplést prsty. Blonďákovi se jen nahrnula lehká červeň do tváří a věnoval mu malinkou pusu na tvář, mezitím co Kurama napodoboval zvuk zvracení a stále opakoval: ,,Tohle je strašně moc klišé a tobě to nepřijde divný? Je to Uchiha!”

Uzumaki tomu nevěnoval pozornost. Od té doby, co začal s Kuramou vycházet, většinou dal na jeho rady. Ale teď měl nasazené růžové brýle s ultra tlustým sklem, jejichž sotva viditelný obrys se rýsoval jen pár lidem. A Naruto to bohužel nebyl.

Sasuke se pomalu rozešel a vytrhl tak svého novopečeného partnera z rozjímání a další hádkou s jeho devíti-ocasým démonem.

,,Pojď, ať toho stihneme co nejvíc. Dlouho jsem tu nebyl,” otočil se na něho černovlásek a zářivě se usmál, že to zarazilo i Kakashiho a Kurama jen protočil očima. Rozhodl se to neřešit.

,,J-Jo, to máš pravdu,” kývl rychle Naruto a zrychlil krok, aby oba mohli svižně pokračovat v cestě.

Z počátku nepotkávali moc lidí. Sem tam někoho, ale většinou se jednalo o pár osob , které buď Sasukeho nepoznávali nebo neznali, a ti, co poznali, se rychle vytratili. Pravděpodobně za svými přáteli probrat nový drb. Ještě větší haló způsobil blonďák po jeho boku. Dívky se tvářily zklamaně, protože jejich nový a současně i starý crush šel najednou bok po boku toho druhého a drželi se za ruce. Spoustu lidí ani nechápalo, co se vlastně děje. Uchihu i Uzumakiho doprovázelo všudypřítomné šeptání.

,,Jak to mohl vesnici udělat. Takže se celou paktoval se zločincem?”

,,Tak je to pravda! On se opravdu vrátil!”

,,Ví o tomhle Hokage? Neměl by se zavolat někdo z ANBU?”

,,Mamí? Proč se ti dva klucí drží za ručičky?”