Nikdy nechoď okolo

1. prolog

Pohled třetí osoby..... 

Mladý pár dvou velice mladých, teprve šestnáctiletých dětí, se procházel v parku. Park je velice krásné místo. Byl hezký podzimní východ slunce a v parku bylo doopravdy překrásně. Už napůl opadané stromy zářily různými pestrými barvami a voda se hezky třpytila v barvách slunce.

Nikdo by neřekl, jak takové krásné místo může být nebezpečné. A co všechno může takovou krásnou a romantickou chvilku zkazit. Do parku v jedné vesničce kousek od Prahy moc lidí v tuhle dobu nechodilo. Sluníčko sice svítilo, ale vítr foukal docela hodně. 

Zároveň mezi dětmi o tomto parku kolovali strachuplné historky. Údajně jedno z místních dětí tam v jeden zimní večer zaběhlo pro sáňky, které mu tam z kopce ujeli, a už ho nikdo nikdy neviděl.

Většina lidí se přikláněla spíše k možnosti, že dítě vzhledem k jeho rodinné situaci uteklo. Matka vdova, kuřačka, která ho bila každý den pomalu umírala a dítě to nejspíše psychicky neuneslo.

Pár lidí se ale přiklánělo k možnosti, že ho někde zakouslo nějaké velké zvíře, nebo ho někdo zkrátka unesl.

Ale nikdo nevěděl, že všechny tři vyjmenované možnosti jsou správně. Akorát trochu - jak to říct- akorát trochu komplikované. Zpatlané dohromady. Nějaké velké zvíře, tygřice, ho zakousla a stáhla s sebou. Nic netušícího malého chlapce, který měl strach ze své matky, vzala s sebou a pak mu- 

Ale to už jsme trochu odbočili od toho mladého páru, který právě jde tímto hrůzostrašným parkem.

,,Je tu moc hezky." Řekla dívka s ohnivými vlasy a zaculila se na klučinu chodícího vedle ní.

,,Ano, proto jsem tě sem vzal. Poběž honem. Něco ti chci ukázat." Dopověděl klučina a táhl pihatou dívku za ruku. Po chvilce oba se smíchem doběhli k velkému stromu obehnaném křovím, na kterém byla zavěšená houpačka. 

,,To je nádherné místo." Rozhlédla se dívka po krajině. 

Ano, nádherné místo to vskutku bylo, ale ani jeden z nich si v tu chvíli neuvědomoval, jak nebezpečné takové místo může být. 

Chlapec se zasmál, zvedl dívku za pas a posadil jí na houpačku. 

,,Počkej tady. " Zakryl dívce oči šátkem, pohladil ji po ruce a vzdálil se od ní. Dívka se jen lehce zasmála a čekala na houpačce. 

Slyšela šustění křoví a následnou ránu, ale oboje ignorovala.

Čekala pět minut. Čekala deset minut. Čekala půl hodiny a protože jí bylo divné, že se chlapec ještě nevrátil, odkryla si oči a slezla z houpačky. 

Doufala jen v to, že je chlapec v pořádku a že mu právě nezničila překvapení. Pak si ale vzpomněla na ránu, která se předtím ozvala někde od křoví.

Vydala se tedy cestou ke křoví. 

Kdyby bývala jen věděla, že to nebyl dobrý nápad. 

Dívka chodila okolo křoví přibližně za ránou, kterou předtím slyšela. 

Kdyby jen věděla, že to nebyla dobrá cesta. 

Možná si to sama díky adrenalinu v její krvi neuvědomovala, ale čím déle šla na místo odkud si myslela, že se zvuk vyšel, a které už dávno přešla, tím více se ztrácela. 

Kdyby jen věděla, že právě vchází do pasti. 

Po nějaké době dívka už pouze bloudila keřovým bludištěm pořád rovně, a důvod proč se otočila byl až šustění lístků keře. 

Kdyby jen věděla, že se nemá otáčet.

Ze křoví vypadlo bezvládné tělo chlapce s vyděšeným výrazem ve tváři. Nutno podotknout, že chlapec byl celý od krve. 

Kdyby jen bývala věděla, že měla utíkat.

Dívka chlapce sledovala a vyděšený výraz mu vracela. Chlapec ji sice naváděl k tomu, aby co nejrychleji utekla, ale dívka byla rozhodnuta tu s ním zůstat. 

Kdyby bývala tušila, že kdyby dala na slova kluka, nemuselo by to dopadnout tak jak to dopadlo. Bývala by možná i utekla. 

Když křoví o kousek dál zašustilo, dívka se rozhodla utéct, ale... už bylo pozdě. Ze křoví se vynořil obrys macaté postavy. Dívka se rychle otočila s úmyslem utéct, ale než si to uvědomila postava už byla u ní a držela ji za vlasy. 

Dívka prosila, naříkala, brečela, křičela, házela sebou, ale vše ji to bylo k ničemu. Postava stáhla dívce tričko a zatáhla ji s sebou do křoví.

--------------------

,,Dnes ráno skočili z vyhlídky dva lidé ve věku šestnácti let. Tenhle měsíc je to už po několikáté, co někdo z vyhlídky skočil. Policie se snaží zjistit, proč se to děje, ale zatím nenašli jedinou stopu. Jediné co mají všichni společné, je to, že všichni mají trauma. Z čeho? To nikdy neodpověděli. Museli zažít nějakou strašnou situaci. Dávejte na sebe pozor a hezký zbytek dne vám přeje Dařbuján Zneužil." Ozvalo se z rádia. 

,,To je strašné, že se něco takového děje, viď, Nello?" Zeptala se žena řídící bílou dodávku své dcery. 

,,Jo, je to strašný, mami." Řekla hraně dívka sedící na místě spolujezdce a pousmála se.

Takžeeeeeee..... Ahojdaaaaaaaaaaaaa!

Máme tu novou knížku, takže můžete psát vaše názory a idk co všechno. Díky :)

Další kapitolu se budu snažit vydat co nejdříve.

Tak zatím čauuuuuuuuuuuuu!

Kiky_200 / Khigxn_