Ležím v posteli ve spacáku a oknem s rozbitými tabulkami sem fouká lehký vánek. Je mi tak akorát, až na to že mám asi pylovou alergii.
Bohužel je neděle takže jsem dost ve stresu z testů a zkoušek co mě příští týden čekají.
Bude to asi dost únavné, tak že jsem se skoro celý víkend válela na pokoji a s kámoškou jsme poslouchali podcasty o zločinech (Opravdové zločiny), hudbu a hodně jsem si četla a spala jsem.
Vím, že hlavně mluvím o tom klukovi, teď si říkám že bych spíš měla myslet na zkoušky atd.
Ale nejde to.
Vím, že moc nevíme o čem se bavit a mluvíme hlavně přes smsky, ale já mu stále píšu a snažím se, i když si přijdu neskutečně otravná a trapně, zatímco on to z mého pohledu vzdává.
A přitom všude a všem říká, jak se bojí že to dopadne jako minule (holka se s ním rozešla protože se s ní málo bavil a nevšímal si jí), tak ale to bych čekala větší snahu! Já nevím, mám ho opravdu moc ráda, ale někdy začínám pochybovat jestli i on mě, jestli to stojí za to...
Je to dost smutný.
Když se kamarádů ptám, o čem se sním bavit, nedokážou mi pomoct.
ČTEŠ
Life
PoetryČus Tahle "knížka" je sice veřejná, ale pro mě bude něco jako deník. Neslibuji, že každý den vydám dlouhou kapitolu plnou úžasných příhod mého dokonalého života, budu sem psát věci jako tyhle: •pocity •názory •vzpomínky •myšlenky •zážitky Tak a...
