"Juli?" Matka pohladila Julii po tmavě hnědých vlasech. Bylo kolik? 6 hodin ráno nejspíš, s tím že moje milovaná máma byla nachystaná mě hodit do školy.
"Jo? Jen mě nech se aspoň protáhnout."
"Dobře koblížku, na snídani máš cereálie" Po těch slovech se zvedla z postele a odešla směrem obývák.
Vytáhla jsem si notebook a pustila si nějakou hudbu na moje ranní "cvičení". O pár sekund později jsem šla do naší koupelny kde jsem si dala studenou sprchu, navíc je venku nejspíš 30° takže nic neobvyklého.
Vyšla jsem z koupelny do pokoje pro nějaké čisté oblečení. Vzala jsem si něco co bylo po ruce. Což bylo pruhované tričko a černé kraťasy. Vyšla jsem z pokoje a prošla jsem schody. Máma tam čekala se snídani v misce. Jak říkala cereálie. Snědla jsem to co nejrychleji a pak vyrazila s batohem do naší nudné školy. Cesta tam trvá ani ne nějak moc dlouho asi 5-7 minut.
Stejně nevidím důvod proč tam ještě chodit, nikdo si mě nevšímá jen jedna holka.... Emma, ta se snaží se se mnou bavit.
Dorazili jsem na místo.
"Zlato, soustřeď se, ať máš aspoň víc jedniček, papa" Nestačila jsem odpovědět a myslím že jsem ani nemusela.... Myslím si že jí bylo jasné že to stejně neudělám. Když jsem konečně prošla dveřmi školy tak na mě koukaly nějaké pohledy lidí, lidí kteří jsou děsně opření do jejich činností.
Prochází chodbou je vždy to nejhorší..... Navíc moje skříňka byla skoro až na konci chodby. Takže někde blízko u školníkova kabinetu.
Došla jsem a začala si vytahovat věci ze skříňky. Měli jsme dneska jen 4 hodiny. Prý kvůli toho že už je konec školního roku... Školní rozhlas se zapnul a ředitel začal " Dobré ráno školáci, je smutné že už tu neuvidíme tolik tváří..." Pokračoval tak několik minut ale pak se ze zadu, daleko od mikrofonu něco ozvalo. Byl to výkřik!! Slečny Winterová???!!!
