Be my prince /FF Loki/

/1/

„Rychle za ním!" Zavelela jsem a popohnala svého koně, který se jmenuje Pegas. Okamžitě jsem si do ruky vzala svůj luk a ze zadní brašny si pomalu vytahovala první šíp. Kde jenom je? Schovává se někde za stromem?
„Pšt, pomalu Pegasi." Kňukla jsem na svého hřebce, který opravdu zpomalil. Stačilo by jen jemné zašustění listů, nebo zlomení klacíku, abych věděla, kudy namířit šíp. A také se tak stalo. Divoké prase se rozeběhlo zpoza jednoho ze stromu a já vystřelila.
„Dobrá střela Lottie!" Přiklusal ke mně můj bratr, společně se svým koněm. Jen jsem si oddychla a hned se na něj zákeřně usmála.
„Otec může být rád, že alespoň jedno z jeho dětí něco umí." Po dokončení věty jsem na něj vyplázla jazyk a seskočila z Pegase, abych se šla podívat na svůj úlovek.

„Charlotto, to se ti teda povedlo." Jako vždy mě otec pochválil a přitom mě poplácal po zádech. Byla jsem na sebe pyšná, nikdy jsem otce nezklamala a tak to plánuji i nechat. Má dobrá nálada se, ale rázem změnila, když do místnosti vtrhla žena staršího věku s pár šedými prameny, ale jinak nádhernou postavou i obličejem.
„Už zase? Zase jsi byla lovit v lese?! Charlotto, jsi princezna, ne princ, nemůžeš si jen tak, jezdit do lesa zabíjet divoká prasata! Co, kdyby ti nějaké třeba ublížilo!" Matka vtrhla do místnosti, kde se podávají všechna jídla. A je to tady zase, opět budu dlouho poslouchat, že jsem princezna a přece princezny do lesa nepatří. Musela jsem zasáhnout, už sebou ve svých 18ti letech nenechám manipulovat.
„Tím pádem, princezna být nechci! Jediné, co mě na tomto pitomém životě baví, je lovení. Matko, já nejsem a nikdy nebudu jako ty!" Zvedla jsem se ze své židle a se zdviženou hlavou odcházela z místnosti. Tak hezký večer to byl, otec byl opět rád, že jsem něco ulovila, ale matka to celé musela opět pokazit.
„Za tři týdny se chystá bál, kde ti vyberu tvého budoucího manžela, měla by ses začít chovat jako dospělá žena." Oznámila mi matka jakoby nic. Rychle jsem se k ní otočila.
„Bál? Manžel? To nemyslíš snad vážně, vždyť to je absurdní! Nemůžeš mi jen tak někoho najít a pak mi říct, ať si ho vezmu!"
„Ale přesně to můžu, stále jsem tvá matka a na toto mám právo já." Už jsem se nezmohla na jediné slovíčko. Slzy mě štípaly v očích. Rychle jsem se otočila a vyběhla z jídelny. Za sebou jsem slyšela křik mého otce i bratra, volající mé jméno. Nemůže, nemůže mi to jen tak oznámit, jako by se nic nedělo. Snad mám právo si vybrat manžela sama! Věděla jsem přesně, kde jít. Jakmile jsem doběhla ke stáji, přes zaslezené oči jsem zlehka viděla Pegase, jak si spokojeně stojí ve svém boxu. Okamžitě jsem ho vyvedla ze stáje, nasedla na něj a měla zamířeno kam jinam, než do lesa.

Z Pegase jsem sesedla a přivázala ho ke stromu. V ruce jsem opět držela svůj luk a na zádech měla brašnu s šípy. Les je jediné místo, kde se cítím sama sebou. V podstatě jsem tady víc, než doma. A to je přesně to, co matku nejvíc štve. Podle ní, by bylo nejlepší se procházet pouze po zahradě se slunečníkem, abych náhodou nedostala úpal. Nebo bych si tedy mohla najít nějakého manžela. Nejsem ještě připravená a ani být nechci. Chci si užívat volnosti, co nejvíc to půjde, a ne, abych se hned po svých osmnáctých narozeninách vdávala. Chtěla bych cestovat, jen co to jde.
Šla jsem na své obvyklé místo, vedle menšího jezírka, u kterého většinou plavou kachny. Sedla jsem si k onomu jezírku, a v tuto chvíli jsem nijak neřešila, že si ušpiním své šaty.
Manžel, pche, dokážu žít i bez něj. A být princezna? Tolik starostí kolem toho. Kéž bych se nikdy takto nenarodila. Nechci být jako má matka, budoucí královnou. To opravdu ne.

Nějakou dobu jsem ještě takto seděla pročišťovala si hlavu a pozorovala kachny plující po hladině vody, když v tom jsem uslyšela za sebou prasknutí klacku. Na nic jsem nečekala, popadla luk, který jsem měla položený vedle sebe a okamžitě sáhla po šípu, který jsem hned přiložila k dřevěné zbrani a natáhla lanko. To co jsem tam, ale viděla, jsem nečekala.

Ahoj! Přicházím s mým úplně prvním příběhem na tomto účtu. Doufám, že se Vám celkově kniha bude alespoň trochu líbit. A ještě jedna informace, kapitoly bych chtěla vydávat každý čtvrtek. Tak teď už tedy přeji jen hezké čtení a vidíme se u další kapitoly.