Be my prince /FF Loki/

/2/

Přede mnou stál vysoký, černovlasý muž, oblečený v.... Co to sakra je za oblečení? Nejsou to ani šaty chudých, ani oblečení, které nosíme my. Celkově byl zvláštní. Koukal na mě pronikavým pohledem a ani jednou se nepodíval jinam. A na hlavě měl, ROHY?
„Mohla bych se zeptat, na vaše jméno, pane?" Odvážila jsem se promluvit. Přece tady na něj nebudu jen koukat. Ano, je pohledný, ale bůh ví, kdo to vůbec je. Stále jsem měla svůj luk s šípem napnutý, nikdy nevím, co se může stát.
„Loki, princ Asgardský." Odpověděl pouze.
„Princ čeho?" Asgardský? Co je sakra Asgard?
Pouze si odfrknul a s povýšeným úsměvem se na mě podíval.
„To jsem si mohl myslet. Vy Midgarďané vůbec nic nevíte. Asgard, je jeden z 9 světů." Řekl stroze, ale stále ze mě nespustil oči.
„A mohla by jsi odložit tvůj obranný nástroj?" Ukázal na můj luk.
„Co když jsi nebezpečný, princi z Asgardu?" Stále jsem na něj mířila.
„Hele dívej, nemám náladu, ani čas na nějakou malou holku. Něco si tady potřebuju zařídit, tak mi běž z cesty a už nikdy v životě tě nebudu otravovat, co na to říkáš?" Roztáhl ruce a pozvedl obočí. Malá holka? Nemůže být ani o 3 roky starší jak já a jsem u něj malá holka?
„A co takhle, kdyby sis odcestoval zpátky na tu tvojí planetu a nechal tady vše tak, jak má být?" Musím přece bránit mé okolí, co když má něco zlého v plánu? On si herecky povzdechl a chtěl mě obejít. Musela jsem mu dát znamení, že luk s šípem nedržím jen ze srandy, takže jsem okamžitě vystřelila šíp, který se zarazil do kmene stromu, přímo před Lokim.
„Říkám, že nikam nepůjdeš!" Snažila jsem se to vykřiknout, ale začínala jsem se lehce bát, takže se mi v půlce věty, zlomil hlas. On ke mně, otočil hlavu a s úšklebkem se na mě díval.
„Ty se toho teda nebojíš." Začal se mi vysmívat.
„Přijde ti něco k smíchu? Jestli jste si to princátko neuvědomilo, mohla jsem zamířit přímo na vás a už by vám do smíchu moc nebylo." Znám ho asi pět minut a už mi leze na nervy, zajímalo by mě, jestli má vůbec nějaké přátelé s tímto přístupem.
„Líbíš se mi! Jak se jmenuješ?" Řekl. Počkat, líbíš se mi? To snad ne.
„Jsem Charlotta." To stačí, nemusí vědět, že jsem princezna.
„Dobře, takže milá Charlotto, už mě konečně nech projít, jinak to nedopadne moc dobře. Rozumíme si?" Přišel až ke mně, takže jsem musela zaklonit hlavu, byl strašně moc vysoký.
„Ani náhodou." Byli jsme kousíček od sebe.
„Tím pádem to musí jít po zlém." Rychle vykročil ode mě a zase se vydal tím směrem, kterým chtěl jít před chvílí. Zase jsem se natahovala pro šíp, jenže, než jsem stačila na Lokiho namířit, zvednul levou ruku směrem ke mně a já jakoby pírko odletěla asi 5 metrů od místa, kde jsem, před sekundou stála. Co to sakra bylo! Když jsem se, ale zvedla ze země, Loki už nikde v okolí nebyl.

Po tom incidentu v lese, jsem se rozhodla, že pojedu zpět do hradu. Nemělo cenu Lokiho někde hledat po lese, neměla bych ani šanci. Místo toho, když jsem přijela dovnitř do hradu, okamžitě jsem si to zamířila do naší knihovny. Přece tady něco musí být o Asgardu. Začala jsem si říkat po deseti minutovém hledání. Přejížděla jsem prstem přes všechny hřbety knih a v duchu si četla názvy. První panovníci, to ne, tuto knihu už jsem si prohlížela jako malá, matka mi několikrát v téhle knize ukazovala mého pra pra dědu.
Přejížděla jsem dál prstem. Mytologie...severská mytologie, vypadá to, že bych mohla být na správné cestě. A bingo!
Severská mytologie rozeznává 9 světů. Álfheim, Ásgard, Midgard, Vanaheim, Jötunheim, Múspellheim, Niflheim, Svartálfheim a Helheim.
Nějakou chvíli jsem si četla všechny zajímavosti, dokud jsem nenarazila na fotografii, na které byl vyobrazen postarší muž, podle popisu pod fotkou se jmenoval Odin, vedle něj byla jeho žena Frigga a za nimi stál Thor, vedle kterého stál Loki. Poslední zmíněný byl úplně rozdílný od ostatních. Ještě chvíli jsem listovala v knize, ale za chvíli jsem byla plná nových vědomostí, že jsem musela knihu zavřít a uložit jí zpět do police. Vyšla jsem z knihovny a mířila si to rovnou do kuchyně. Měla jsem obrovský hlad. Když jsem, ale procházela kolem jídelny, zrovna se rozrazily dveře a já slyšela mého otce jak říká.
„Jak je to možné!? Ten Ásgardský princ si tady jen tak přišel ukrást náš nejdůležitější poklad a ještě si dovolil zabít mnichy, kteří teserakt plně hlídali?! Okamžitě pošlete na místo vojsko. Nesmíme o něj přijít!"
Takže Loki si přišel pro nějaký teserakt. Tak proto tak pospíchal, aby ho nikdo další náhodou neviděl a on si v klidu mohl tu věc vzít. Viděla jsem, že mě můj otec uviděl a ukazoval rukou, abych šla za ním. A sakra, asi mám průšvih.