Probudil jsem se a viděl nějak rozmazaně. Protřel jsem si oči a pořád nic. Viděl jsem obrys ležící postavy vedle mě. Myslel jsem si, že to je Victorie, ale pravděpodobně to nebyla ona. Vnímal jsem hřejivé sluneční paprsky, které svítily přes okno. Bylo asi kolem poledne a ona je touhle dobou v práci.
Zatřela jsem s tím někým vedle mě. Uslyšel jsem hlas, klučičí hlas. Přišlo mi to divné. Později jsem uslyšel dívčí jekot a potom nadávání. Ten někdo mluvil stejně jako já. Kdo to byl, však netuším. Sáhl jsem do nočního stolku a vytáhl si Victoriiny brýle na čtení.
,,Co to Ku*va je?!" vyjekl jsem zděšeně. Před sebou jsem viděl.. sebe. Nebylo to zrcadlo. Byl jsem to já, akorát víc potetovaný. ,,Fajn tohle není možný a já nejspíš ještě spím."
,,Je to možný a teď mě omluv jdu za tou najebanou kundičkou do práce." řekl a úšklebkem na jeho tváři.
,,Nenenenene, tohle nesmí nikdo vidět. A neříkej jí najebaná kundička." vyjekl jsem a zatáhl ho za ruku.
,,Pokud sis nevšiml, tohle nezakryjeme. Já jsem zlá část tebe v jednom tebe a ty si všechno to dobrý, jsme jako dvojčata." uchechtl se a hodil na sebe černou mikinu. ,,Jdeš? Musíme jí to nějak říct." řekl mi a ukázal na dveře.
,,A co jí chceš říct, vždyť se složí na místě." řekl jsem oblékajíc si košili a kalhoty.
,,Něco vymyslím, milý Thomasi." řekl mi.
,,Já jsem Calum." oznámil jsem sám sobě.
,,Pche to určitě. Thomas je víc slušný. Thomas jsi ty, já jsem Calum a teď jdeme za tou kundičkou." řekl. Šli jsme pomalu cestou ke starbucks a lidi na nás divně zírali. Ještě, aby ne. Jeden co vypadá jako nerd a druhý jak grázl.
_
,,Ahoj máš tu Tori?" zeptal jsem se Annie. Kamarádky, co stála za pultem. Toho blbečka jsem nechal venku, nepotřebuju, aby se tu složili všichni známí.
,,Jo je vzadu, právě dovezli nový zboží." oznámila mi a zmizela vzadu.
,,Co tady děláš?" zeptala se mě. ,,A proč máš moje brýle?" nazdvihla obočí.
,,Máš pár minut?" zeptal jsem se hned, bez odpovědi na její otázky.
,,Chriss! Beru si obědovou pauzu." zavolala na Chriss.
Vytáhl jsem ji před starbucks, kde byl Thomas, teda Calum, teda já. Moje horší já. Odkašlal jsem si, protože byl právě zaneprázdněný nějakou holkou. Brunetou. Jsem pryč, ani ne tři minuty a on už tady ojede nějakou neznámou holku v uličce vedle starbucks.
Přišel k nám a hlava Victorie skákala z jedné strany na druhou. Na mě a Caluma.
,,Calume.." nedokončila to, protože moje horší já jí do toho skočilo.
,,Já jsem Calum on je Thomas." řekl. Přitáhl si ji a jazyk ji strčil až někam do krku. Byla v šoku v dost velkém šoku.
,,Než začneš jančit. Tak. No probudil jsem se takhle. Teda probudili. Nevíme co to je, ale on má v sobě všechno zlý a já všechno dobrý." řekl jsem a Tori se skácela k zemi.
Calum ji vzal do starbusks, do kanceláře, kde se nám ji povedlo, jak to říct, oživit. Hleděla na nás zděšeně. Moc. Kdybych byl na jejím místě, asi bych tomu taky nemohl uvěřit.
,,Hlavně sebou nešvihni znovu bejby." řekl Calum.
,,Takže co budeme dělat?" zeptal jsem se obou.
,,Jak co budeme dělat?" zeptala se nechápavě Victorie.
,,Pokud se tohle nezpraví, nemůžeš mít oba kočičko." řekl a znovu jí narval jazyk až do krku, nechápu, že spolupracovala. ,,Vyber si princezno." řekl. Protočil jsem očima a chytil ji za ruku. Bylo mi jedno jestli si vybere mě, nebo ho. Chtěl jsem, aby byla šťastná.
,,Já- já. Já si nechci vybírat. Já- já chci svýho Caluma Thomase Hooda." řekla a spustil se jí vodopád slz. ,,Já chci jen ho. Kluka, kterej je hodnej a někdy se chová jako hajzl. Kluka, kterej by kvůli mě objetoval všechno. Toho Caluma. Mýho málo potetovanýho Caluma." řekla a u toho zaháněla slzy. Musí být pro ni těžký být v téhle situaci. ,,Nechci ani hajzla, ani nerda. Chci od každýho něco. Chci ho zpátky."
,,Takže?" zeptal se Calum. Jak debil toto.
,,Nechci ani jednoho. Promiňte."
V tu chvíli jsem se prudce posadil a probudil tak spícího anděla vedle sebe. Zrychlený tlukot srdce doprovázel nepravidelný dech. ,,Co se stalo?" zeptala se zděšeně.
,,Hnusnej sen! Moc hnusnej sen." řekl jsem a ucítil její ruce okolo mého krku.
,,Byl to jen sen. Pojď ještě spát, jsou dvě hodiny ráno." řekla a já jí lehl na hruď.
N O B O D Y
Možná to byl sen, možná ne. Kdo ví? Nikdo však netuší, že po ulicích Sydney právě někde chodí potetovaný Calum s nerdem Calume. Možná. Byl to snad jen se? Nebo realita? To nikdo nikdy nezjistí...
