Pansy tušila, že se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Snažila se však zachovat klid. Žádná panika. Byl to jen Blaise. ,,O nás? O nás dvou?" ,,Neříkej, že si se mnou jen tak hraješ," řekl. Stále se usmíval, Pansy se ten úsměv nelíbil. Couvla. Chytil ji za zápěstí. Nebolelo to, ale i tak ji to vyděsilo. ,,Jsme jenom kamarádi. Občas s tebou laškuju, jsi můj kámoš," vysvětlovala a věděla, že to nedává smysl. ,,Třeba bysme mohli pokročit v tom laškování trochu dál," nabídl a přitáhl si ji blíž k sobě. Jednou rukou ji stále držel za zápěstí, druhou ruku zvedl k její tváři, aby ji pohladil. Pansy prudce uhnula hlavou. ,,Ty snad nerozumíš slovu ne nebo co?! Řekla jsem jasně, že s tebou nic nechci mít!" pravila bojovně. Chtěla si zachovat klid, vážně chtěla, ale cítila se v ohrožení a nedokázala se už kontrolovat. ,,Když holka říká ne, myslí tím ano," odpověděl Blaise. ,,Snad poprvý v životě mluvíš jak debil," řekla Pansy. Blaise se zasmál a objal ji kolem pasu. ,,Pusť mě," zašeptala varovně. ,,Nedotýkej se mě!" dodala, když ji Blaise nepustil. Putoval pod svetrem od pasu vzhůru k její lopatce, Pansy se mu snažila vymanit. ,,Nech toho. Začnu křičet." ,,Nezačneš," odpověděl Blaise něžně, tak něžně, že si Pansy byla jistá, že jí ublíží, jestli se pokusí křičet o pomoc. Chtěla utéct, ale její tělo ji neposlouchalo. Měla se bránit, jenže najednou byla bezradná. Políbil ji na krk. ,,Sakra, nech mě bejt!" vyjekla. V tu chvíli ji dotáhl ke zdi, rukou jí zakryl ústa. ,,Chtěla sis hrát, tak si budeme hrát. Buď zticha, Pans. Tohle přece oba chceme," řekl. Pansy na vteřinu zavřela oči, aby zahnala slzy. Proč s ním flirtovala? Proč to nechala zajít tak daleko? ,,Podívej se na mě, dívej se na to, co s tebou budu dělat," nařídil jí Blaise. Pansy při otevření očí utekly z koutků slzy. Zavzlykala, i když nechtěla ukázat slabost. ,,Prosím, ne," zašeptala zlomeně. Než se k ní mohl znovu přiblížit, cizí ruka ho chytila za hábit a odtáhla ho od Pansy. ,,Okamžitě zmizte, Zabini. Odebírám vaší koleji padesát bodů za nevhodné aktivity na veřejném místě po večerce," pravil Snape. Zabini couval, ale stále se neměl k odchodu. ,,Se omlouvám, pane řediteli. My jsme..." ,,Žádné vysvětlování. Pouze a jenom vypadněte." Zabini kýval chápavě hlavou. ,,Okamžitě zmizte," dodal Snape. Zabini odešel rychlým krokem. Než stačila něco říct, Snape ji chytil za loket a přemístil se s ní do ředitelny. Hned ji pustil, odešel od Pansy. Nenápadně si otřela slzy. Tohle nebyla situace, kterou si přála zažít. Snape došel ke svému pracovnímu stolu, zhluboka se nadechl, teprve poté se k ní otočil. Byl naštvaný, neskutečně se na ni zlobil. ,,Není zač," prohodil Snape nakvašeně. ,,Poradila bych si s ním sama," opáčila Pansy chladně, ale moc dobře si uvědomovala, že lže jemu i sobě. Byla z toho zážitku otřesená, ale nechtěla to ukázat. Nemohla přece přiznat, že se bála. Sama byla překvapená, jak slabá ve chvíli nouze byla. ,,Chtěla jste ho přinutit vás nechat pomocí vašeho mocného prosím ne?" neodpustil si. ,,Trhněte si! Fakt, trhněte si!" vyštěkla Pans jako naštvaná liška. ,,To říkáte někomu, kdo vás tahá z průšvihu?" ,,Jako bych za to snad mohla!" křikla Pansy. Snape přimhouřil oči. ,,Možná se pletu," začal sarkasticky, ,,ale nebyla jste to náhodou vy, kdo začal se Zabinim flirtovat?" Pansy se kousla do spodního rtu. Měl pravdu. Vždycky měl pravdu. ,,Byla jsem pitomá! Neměla jsem to dělat. Jo, zachránil jste mě! A jo, jsem vděčná! Ale jinak jste mizera, na kterýho nic nezabírá!" ,,Jak to myslíte?" otázal se Snape, i když tušil, o čem mluví. ,,Ostatní se na mě vrhají, ale vy?! S váma nic nezmůžu! Každej by mě chtěl, jenom vy ne! A ještě mi to takhle předhazujete!" Snape přišel k Pansy blíž. ,,Jste si tím jistá?" zeptal se. Pansy bezradně pohodila rukama, aby se na ni i na sebe podíval. ,,Očividně! Jinak byste přece..." Políbil ji. Prostě a jednoduše ji políbil na rty. Pansy se odtáhla, klopýtla dva kroky dozadu a šokovaně hleděla na Snapea.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
