Další z mých naprosto nudných dní.
Už bylo odpoledne a já přemýšlel co podniknout.
Že bych šel na brusle?
Proč ne. Vzal jsem brusle a jel jsem na stadion.
K: Dobrý den. Jeden lístek
P(án): dobrý den, dneska veřejné bruslení není
K:Ou. Se omlouvám
P:V pořádku. Bylo to zrušeno, ale dneska je tu krasobruslařské představení
K: Aha, mohl bych se kouknout?
P: Samozřejmě
K:Kolik to stojí?
P: Nechte to být
K:Ne, kolik?
P: Vážně. Nechte to být
Nechci být dlužný a proto jsem nechal na stole sedmdesát korun
P:tak děkuji. Jinak jděte těmito dveřmi.
K: Děkuju. Nashle
Vešel jsem do dveří. Byla to chodba se schody. Šel odtud hluk, šel jsem za hlukem po schodech.
Byl jsem na stadionu.
Zrovna vystupoval nějaký klučina. Sedl jsem si na sedačku. Popravdě krasobruslařství mě, ale vůbec nezajímá, ale tak můžu tomu dát šanci.
Představení klučiny skončilo a všichni tleskali. Chvilku byla pauza. Všimnul jsem si jak ze šaten jde malá drobná dívka s nazutými bruslemi. Zrovna hlásili její jméno. Nikol Straková. Takový hezký jméno.
Nevyznám se v krasobruslení, ale byla dost dobrá. Aspoň podle mýho.
Nic lepšího než jí najít na instagramu mě nenapadlo. Vzal jsem si do ruky telefon a napsal do vyhledávače její jméno. Byla tam hned jako první.
Něco, popravdě vůbec nevím co, mě na ní zaujalo.
Skončila a odbruslila z ledu zatleskal jsem jí. I z tý dálky byl vidět její úsměv.
Představení skončilo a já se vidal zpět. Touhle stranou nechodim, a tak jsem si nebyl úplně jistý kam mám jít.
Šel jsem na tu chodbu. Předtím jakoby tam ani jiný dveře nebyly a teď jich je tu nejmíň šest .
Zkusil jsem první ty byly zamčené. Proto jsem zkusil druhé. To byl sklad a nejspíš zapomněli zamknout.
Tak do třetice všeho dobrého. Řekl jsem si a vrazil jsem do třetích dveře.
N:Sakra neumíš klepat?!
No doprdele!! Řekl jsem si v duchu, když jsem viděl Nikol
K: Já se omlouvám. Hledám východ
N:V pohodě. Jen jsem se lekla. Ale fakt radši příště zaklep
K: příště si dám pozor
Usmál jsem se na ni a ona mi překvapivě úsměv oplatila.
N:No tak pojď
K:Jsem Richard Klement
N:Nikol... Nikol Straková
No tak pojď Ríšo
K:Tudy jsem předtím nešel
N:Dost možný, když si se dostal na druhou stranu stadionu.
K: Počkej co?
N: dobrý nic.... máš tu někoho známého, že ses byl kouknout?
K: Popravdě, chtěl jsem si jít zabruslit. Ale nekoukl jsem se na stránky a tady mi pán řekl, že je krasobruslařské představení, a tak když už jsem byl tu. Šel jsem se kouknout....byla si dobrá
N: Děkuju
Už jsme byli u východu
N:Tak jsme tu
K: Děkuju moc
N: Ráda jsem pomohla a taky tě poznala...mohu se zeptat na instagram?
K: já tebe taky... samozřejmě ehm
Dáš mi mobil?
Otevřela telefon a najela na instagram.
Byl jsem nervózní jaká bude její reakce.
K:Ehm.. tady máš
N: Děkuju. Už musím jít. Ahoj
K:Ahoj
Ani se na ten telefon nekoukla.
Trochu v šoku jsem koukal a pak se vydal k autu.
