Ujasnit si hranice

5. část

Lionelovi vyschlo v krku. Prošel všechny kamery, a pak i čidla lodi. „To byl vtip, že jo?" pronesl pak opatrně. Někde vzadu nad hlavou zaslechl klapnutí, jako by něco ťuklo do pláště lodi.

„Ne. Tak se běžně naši vojáci ve vesmíru pohybují. Když nepřátelská loď neuposlechne varovný výstřel, tak tam zajdeme vysvětlit jim to osobně."

Černý netvor jako nějaký pavouk nakoukl shora přes čelní sklo, až sebou Lionel škubl.

„Už můžu dovnitř?" zeptal se.

„Jo, jasně," zamumlal, zatímco posera někde vzadu v hlavě odmítavě ječel. Lionel se neochotně zvedl z křesla a zamířil do chodby. Měl pocit, že má nohy z kamene. Ještě se zastavil u Eugena Wastera a na chvíli se zahleděl do jeho očí.

„Doufám, že je celý," pronesl s obavami pilot.

„Není důvod, aby mu cokoli chybělo," mrkl na něj Lionel a jak se Eugenova tvář rozzářila úlevou, i jemu to dodalo potřebnou odvahu. „Právě mu jdu otevřít."

„Skvěle, chlapče."

Lionel dorazil k přetlakové komoře. Zavřel dveře do vnitřní části lodi a z bezpečí chodby povolil vnější otevření. Téměř okamžitě se volného rámu zachytil ostrý bodec, jako by hned za ním měl Kchrat sval, kterým hranu stiskl. Pak se mohutný kolos vtáhl dovnitř. Zlehka se prsty jedné ruky opřel nad hlavou a chodidla položil na podlahu, jako by ani umělou gravitaci nepotřeboval.

„Jak jsem říkal, ani škrábnutí," pronesl a v jeho hlase byl znát spokojený úsměv. „O co jsme se vsadili?"

Je to voják a pilot jako já, přesvědčoval sám sebe Lionel a konečně zvedl ruku, aby zavřel vnější dveře a odblokoval vstup. Vnitřní bariéru ale nechal zavřenou a jen okénkem Kchrata pozoroval. Mimozemšťan jako by mu to všechno četl ve tváři, také strnul. Jen jeho ocas se se sepnutím umělé gravitace svěsil a bodec zalehl na zem.

„Ahoj, Hlichneli," pronesl po chvíli, když komora ukončila své šumění, jak se plnila vzduchem. A pak si váhavě sundal helmu, jako by mu to mohlo pomoci. Ledově modré oči se upřely na Lionela. Pokusil se o úsměv.

„No, přišlo to o něco dřív, než jsem čekal," podotkl Lionel spíš pro sebe, jako by ho jeho lehkovážné průpovídky mohly uchránit před děsivou realitou.

Kchrat nehybně trpělivě vyčkával.

„Eugen," pokusil se Lionel odpoutat od něj oči a naznačit pohledem, kde se starší pilot nachází, „už se tě nemůže dočkat."

„A ty?"

„Mohlo to být i horší," zahrál si Lionel na hrdinu a ustoupil od dveří. Natáhl ruku k tlačítku, a pak se rychle otočil a pospíšil si zpět k řídící páce, jako by mohl utéct dřív, než se poslední překážka mezi ním a Dravcem odsune stranou. Alespoň něčeho důvěrně známého se chytí a zaměří mysl někam jinam. Stáhl sondy z jejich pozic a potvrdil jim návrat na základnu. Znovu informoval velícího důstojníka o Kchratově bezpečném nalodění a zvolil nejrychlejší trasu k Diamondu.

Až pak zaslechl pomalé opatrné kroky.

„Všechno v pořádku?" zeptal se, aniž by se otočil. Bude lepší se na něj nedívat.

„To se chci zeptat já tebe." Hlas patřil Eugenovi.

Lionel se ohlédl. Pilot se pomalu šoural ke křeslu asistenta. Ještě se nepřevlékl, jako by chtěl roztrženou krvavou nohavici stále vystavovat na odiv. Kchrat za ním nestál. „Kde je?"