Uběhlo několik dní a Dave nebyl schopný se mi ozvat,už jsem si začínala myslet že jsem byla asi doopravdy špatná. O víkend jsem onemocněla a tak mě mamka nechala celý týden doma. Když jsem se ve čtvrtek chystala jít spát,udělala jsem si ještě výborné kakao které si beru před spaním do postele. Zalehla jsem s kakaem a na chvíli si pustila nějaký film,byl to nějaký romantický klasický americký film a mě se chtělo brečet...
Druhý den jsem vstávala asi v 9 ale pořád mi nebylo ještě dobře,nikdo nebyl doma takže jsem si v klidu mohla udělat snídani,dát si sprchu a dál přemýšlet o tom proč není Dave schopný se ozvat. V kuchyni jsem si vyndala z lednice salát a ještě nějakou zeleninu a udělala jsem si salát. Chvíli jsem jedla a najednou mi zvonil mobil,rychle jsem ho vzala a koukla kdo volá-David.. "Ano?" zeptala jsem se,docela naštvaně. "Nello prosímtě,nech mně abych ti vysvětlil to proč jsem se neozýval..měl jsem toho poslední dobou fakt moc,co se týče práce i rodiny. Můžu tě dnes pozvat na večeři?" vyhrknul na mě v jedné sekundě,rychle jsem se vzpamatovala a rejpavě se zeptala "a hele? mám to brát jako pravý rande? nebo jako minule?"
on se jen zasmál a nic mi na to neřekl,to jsem nepochopila. Pak řekl jen "v 8 tě vyzvedávám" řekl to docela vážně,tak doufám že stejně vážně bude brát i tu večeři...
Bylo 5. Šla jsem se tedy naložit do úžasné,horké vany s pěnou. Po hodině a půl jsem vylezla,takže jsem měla skvělý čas. Usušila jsem se a šla jsem si vyfénovat vlasy které jsem si pak vyžehlila. Pak už namalovaná jsem se šla obléct. Vzala jsem si černý legíny,tílko a na to lehký svetřík. Pak jsem se jen navoněla a čekala na Davida. Za 2 minutky zatroubil před barákem. Obula jsem se a šla jsem..vlezla jsem do auta a byl naprosto dokonalý. Ostatně,jako pořád. Dal mi pusu a řekl mile "jsi dneska krásná Nello", "i ty.." řekla jsem a on vyjel. Během jízdy jsme moc nemluvili,ale mě to nevadilo,měl celou dobu ruku na mém stehně. Což pro mě bylo skvělý. "Kam vůbec jedeme?" zeptala jsem se,protože mi cesta přišla docela dlouhá "to je překvápko!" sykl a dál se soustředil na pro mně až moc dlouhou jízdu. Po další hodině jsme konečně dorazili před přenádhernou,dokonalou..ale poměrně opuštěnou budovu,byla to krásná ale jednoduchá stavba v lese. Která dokonale vyčnívála z mezi stromů a tlumené světlo kolem cestičky ke dveřím,mně jen přesvědčovaly o tom,že jsem na správném místě se správným člověkem. Byla jsem docela šokovaná a překvapená zároveň,vůbec nic jsem netušila,ale zároveň jsem se strašně bála,co kdyby mi něco udělal? Ale ne,to by Dave neudělal,nic špatnýho. Vešli jsme dovnitř a já upřímně,skoro padla na kolena úžasem,všude byli poházené lístky růží a uprostřed obrovké dřevěné místnosti byl překrásný dominující černý stůl na kterém byla připravena večeře. "Wow..to je..krása Dave!" vyhrkla jsem a skočila mu kolem krku,on mi vrazil dlouhý polibek a pak mě pokynul ke stolu. Byla jsem strašně v šoku a doufala jsem že se nic nepokazí...
TAKŽE,JE TU NOVÁ KAPITOLA A OMLOUVÁM SE ŽE NENÍ TAK DLOUHÁ JAK JSEM SLIBOVALA,ALE BYLA JSEM NA HORÁCH A TEĎ JSEM DOST NEMOCNÁ :/ TAKŽE SE MĚ SNAŽTE POCHOPIT. BUDU SE SNAŽIT O ČASTĚJŠÍ PŘIDÁVÁNÍ! JSTE SKVĚLÍ! :)
