Jmenovala se Lilith, měla krásné dlouhé hnědé vlasy. Oči jí zářily zelenou barvou, pokaždé co se na mě podívala.
Měla hezký úsměv, moc často se ale nesmála. Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela.
Nad důvodem, proč se nesměje. Přece jsme byly jen spolužačky, co se spolu nebaví.
V šesté třídě jsme se spolu začaly bavit. Byla vtipná, milá, starala se.
Už si to ani moc nepamatuju, abych pravdu řekla.
Vůbec jsem v té době nevěděla, jak s ní mluvit. Prostě to šlo samo.
Tehdy jsme jí s mojí nejlepší kamarádkou vzaly mezi sebe. Chodily jsme spolu ven, poslouchaly stejné zpěváky.
Často jsme se smály a vtipkovaly při hodinách, radily jsme si při testech, když učitelé nedávali pozor.
