Jatolies

☆1.kapitolka☆- Kdo to k***a je?

 Jannifer

„Crrrrrr!“ zvoní, konečně už jsem se bála, že to nevydržím. Nenávidím dějepis, zvlášť s ní… nejhorší učitelka na světě paní McFullfinová. Vyšla jsem rychle ze třídy a namířila jsem si to ke skříňkám. „Jannifer!“ rychle jsem se otočila a uviděla za sebou Kat. „Čau Kat!“ zařvala jsem na ní. A vtom (ani nevím, jak se to stalo) jsem se ocitla na zemi. Začala jsem sbírat svoje knížky, když v tom jsem si všimla kluka, který do mě dle mého mínění vrazil. Podíval se na mě pohledem ukřivděného morčete, ale hned se zase odvrátil jako bych byla z nějaké nižší společenské vrstvy, co si o sobě myslí?! Ale vůbec, nikdy jsem ho tu neviděla, asi je tu nový. Otočila jsem se a viděla Kat, jak se směje a jde za mnou.  „Kam se koukáš?“ ptá se mně s úsměvem. Kat je moje nejlepší kamarádka, známe už od základky a ještě jsme se nikdy nepohádaly. Mimochodem je mi 16 a chodím do prváku na Three fork high school zkráceně se jí říká i Tfhs moje máma je upír a táta vlkodlak mojí rase se říká JATOLIES to znamená, že když chci, můžu se proměnit ve vlka nebo pít krev, jsem rychlejší než vlkodlak a upír dohromady a mám vlčí smysly. Ale zpět ke Kat už byla skoro u mě, když jsem se zvedla, sebrala poslední sešit a šla jí naproti. Celou cestu ke skříňkám jsme si povídali a potom jsme se rozešli pro úbory, protože jsme měly tělocvik, tak jsem se šla převléct.  Jelikož máme velké hřiště tak mají tělocvik dvě třídy najednou, dnes s klukama s druháku. Vyšla jsem na hřiště a chtěla jsem jít za holkama, jenže jsem ho uviděla…toho kluka, který do mě vrazil na chodbě. Byl celý v černém s výjimkou zářivě bílých (asi nových) bot. Stál sám a vypadal smutně. Najednou na mě upřel své krásné modré oči a mě se nechtělo věřit, že by měl být obyčejný člověk. Když si všiml, že se na něj dívám, rychle svůj zrak odvrátil a mě se ulevilo, protože se mi zdálo, že mě jeho oči doslova propalují. Je to divné, velice divné, ještě nikdo mi nepřipadal tak stejný jako já. Tělocvik jsem nějak přežila, ačkoliv jsem občas cítila, jak mě propaluje očima. Když jsem po vyučování přišla domů, zjistila jsem, že něco nesedí. V celém domě bylo uklizeno a doma už byla máma, která většinou chodí domů až kolem šešté. „Co se stalo?“ zeptala se mně, když uviděla můj zděšený výraz. „Ále nic,“ odpověděla jsem jí s až hrůzu nahánějícím klidem. Měla na sobě dlouhé tmavo-fialové večerní šaty, vlasy upravené do složitého drdolu. Už jsem si byla úplně jistá… protože vždy, když se do našeho okolí někdo přistěhuje tak ho moje nejúžasnější maminka prostě musí pozvat na večeři. Úžasné!!!

Nick 

,,kikirikiký...,,line se známý otravný zvuk budíku z telefonu k mým uším každý normální člověk by to neslyšel ale já ano sice nevím co přesně jsem..jsem Jatolies nejsem jen jako každý obyčejný člověk na škole už jsem v 2 ročníku je to sice první den,ale já už se netěším stejně se budu všem zdát divný je to tak vždycky díky mým zvýšeným schopnostem ve škol trpím při zvonění zvonku každý se div neudusí štěstím a já jsem zapadlý v lavici a doufám že už to skončí i přesto je to znova a znova… doprovází to každou hodinu na začátku i na konci pak ten nesnesitelný vřískot všech okolo a taky ten nesnesitelný smrad všech různých pochutin je pravda že když něco jím třeba čokoládovou tyčinku je to fantastické ale i tak někdy když se vážně soustředím dokážu je vypnout jenže já to prostě nezvládám. A proč asi? Každý normální jatolies má mamku upírku a taťku vlkodlaka.Teď to asi vypadá hodně jednoduše ale zdání může klamat. Není to tak jednoduché to že nějaký jatolies může vůbec existovat je za následku testů obou rodičů kvůli tomu aby se jejich dítě nenarodilo nějak špatně.Potom co dítě trochu dospěje je poučeno o všem ohledně naší rasy.Já měl hold to štěstí že jsem se narodil dobře protože výsledky testů jsou takové že asi jen 1pár z　1000 je schopen mít dítě normální. Rodiče byli tím 1 párem ale nenahlásili to a já teď musím snášet dopady jejich chyby. Ale taky pozor na to tyhle testy vám logicky neudělají jenom tak v nemocnici dělá je jen upíří rada. Seběhnu schody dolů mamka právě vysává krev z nějakýho pytlíčku jakmile si mě všimla tak ho odložila a oznámila mi že si taťka šel zaběhat. Ne,že by taťka držel dietu ,ale on je prostě vlkodlak a mamka je upír. Ve škole po dlouhé hodině v mučebně zeměpisu jsem šel na chodbu najít další třídu byl jsem zabraný do zkoumání dveří naproti mě když jsem do někoho narazil byla to dívka s až nevídaně nádhernými dlouhým hnědými vlnitými vlasy z tohoto mini transu mě vytrhlo její tiché odkašlání hodil jsem na ni pohled ukřivděného štěněte. Dívá se na mě pohledem ukřivděného morčete, zazněly mi v hlavě její myšlenky projistotu jsem si pokusil postavit bariéry okolo myšlenek šlo to!! Ach jo tělocvik. To ne..Naproti mě stála ta holka z chodby stále ji v hrudníku tepal nějaký symbol zaujalo mě to.Ještě jsem si ji asi 1000 za hodinu prohlídnul a stále tam byl no tak jo....to bude zajímyavý. Konečně doma. Jdu nahoru po schodech do pokoje když mě zastaví mamka:,,Ahoj hezky se obleč půjdeme na večeři k našim novým sou sedům jsou takový jako my i jeich dcera tak snad si o tom konečně s někým popovídáš" super...

 Ahoj lidi doufám že se vám to líbilo díky za přečtení je to naše první povídka. A jsetli chcete vidět jak vypadá pohled ukřivděného morčete tak mu seberte žrádlo... :)