Jatolies

3. kapitolka

 Jannifer

Další den – Středa- jsem se ráno probudila za neutichajícího zvuku budíku. Protože jsem byla tak nevyspalá neudržela jsem se a práskla ním o zem.  Znovu jsem usnula… po chvíli – alespoň myslím- jsem se probudila, podíval jsem se na mobil a v tu chvíli vyskočila z postele. Bylo za pět minut osm. Už jsem věděla, že to nestihnu, ale snažila jsem se, abych nepřišla moc pozdě. Mí rodiče jsou už prč, jelikož chodí oba od práce na šest. Jelikož jsem neměla moc času, hodila jsem na sebe obyčejné bílé tílko a roztrhané riflové „kraťasy“. Vzala jsem si do tašky banán, jelikož už je skoro léto vzala jsem si jen crossky a běžela do školy tak rychle jak je jen v crosskách možno. Přišla jsem o 10 minut později, ale vůbec mi to nevadilo, jelikož jsme měli dějepis… jako včera. Nesnáším dějepis, ale to už všichni víte. Toho kluka jsem za celé vyučování ani jednou neviděla, jen cítil jeho palčiví pohled. Otočila jsem se, ale vždy hned někam zmizel… Když jsem se konečně dostala domů, bylo teprve 1500, tak jsem zalezla do pokoje, vysprchovala jsem se a četla jsem si – teda alespoň jsem se o to snažila- až do 1730… zděsila jsem se a rychle se začala připravovat. Vzala jsem si ne sebe samé černé oblečení, lehce jsem se nalíčila -což obvykle nedělám- a za deset minut šest jsem vyrazila z domu. V parku jsem čekal asi 10 minut na domluveném místě a potom se konečně dostavil. On… ten kluk, od kterého ani nevím jméno, ale on mi důvěřuje (teda alespoň doufám), protože jsem stejná jako on. Ani jsem ho nepozdravila a hned jsem mu začala vyčítat, kde byl a proč přišel pozdě. Tvářil se vyděšeně, že jsem na něj tak vyjela, ale musí si uvědomit, že já jsem neústupná a nenechám si nic líbit… ani pozdní příchod bez omluvení.  Po skončení této přednášky o mých zásadách jsem se konečně uklidnila a mohli jsme začít. „První otázka: Jak se jmenuješ??“    vypadal dost vyděšeně, když jsem mu položila tuto otázku. „Ty to nevíš?“ „ Ne a hodně mi to vadí!!!“ odpověděla jsem sebevědomě. „No tak jo,“ povzdychl si „já jsem Nick…“ „ Bylo mi potěšeném vás poznat vážený pane Nicku.“ Pronesla jsem ironicky a oba jsme se začali smát.Začalo mi být nějak divně, tak jsem si radši sedla na blízkou lavičku. Přisedl si ke mně. Asi deset minut jsme si povídali o různých blbostech. Potom se mi už udělalo dobře a mohli jsme pokračovat… „tak… a dále, s čím začneme“ zeptal se nedočkavě. „ no… vlastně ty vůbec nic nevíš, že,“ začala jsem uvažovat. „Ne, musíš začít úplně od začátku,“ pronesl s úsměvem. Začala jsem vysvětlovat od začátku: „Nemá smysl se pokoušet o sebevraždu…“ „proč ne?!“ zeptal se udiveně. „ To je pro teď moc složité… ale za čas ti to vysvětlím,“ řekla jsem a jen mávla rukou. „ a dál…“ znuděně dodal. „no začneme s myslí,“ oznámila jsem mu s klidem. „ A to jako znamená co???“ „ no tak asi pro začátek: bariéru mysli a ovlivňování.“ „To se mi celkem líbí… a to jako budu moct ovlivnit holky, aby se mnou spali???“ zeptal se radostně. „no v podstatě jo, ale radši bych to být tebou nedělala… snad nechceš, aby po světě běhali kříženci lidí upírů a vlkodlaků. To by bylo fakt divný a jen kvůli tobě…to by si fakt nechtěl,“ odpověděla jsem mu přísně. „No tak radši ne,“ povzdechl si.  

Nick

Právě jsem na cestě do školy na středeční vyučování.Cesta netrvá dlouho přesto věřím, že si to po cestě do detailů promyslím -myslím ten večer v parku-. Vůbec se mi tam nechce jenom tak si tam nakráčet a podřídit se jejímu proslovu... to bych prostě nebyl já kdybych tam přišel bez světoznámého a tradičního příchodu Nicka Malviho-no jo zase to pitomý přijmení když já za to nemůžů -rozhodl jsem se nechat ji tam čekat takových asi 11 minut dýl to je přesné super to bychom měli teď jenom jak se chovat vím že bych měl být zdvořilý a bla bla bla...Vím to moc dobře rodiče mi to říkaly celé dnešní ráno no vlastně i večera, když jsem jí to řekl a já vím, že musím aby mi to všechno řekla, tudíž se budu chovat jako totální pako no co už...V knížkách o tom asi nenajdu že? Však uvidím záleží na situaci uklidňoval jsem se zbytek cesty což byly dva schůdky před školou.Teď jenom přežít do večera a nezhroutit se ze  všech těch nervů je jasné že bych normálně takhle nervózní nebyl když já se jenom nemůžu dočkat až se o sobě něco dozvím je zvláštní kolik let užsám se sebou žiju a vpodstatě o sobě nic nevím....Samozřejmě že ještě nic neumím, jen mám pár postřehů, rychle se hojím :) a mega super slyším, taky vidím a cítím, no taky můžu být rychlejší  a můžu číst myšlenky další z mála skvělých vlastností no spíš zvláštností je že mám skryté špičáky a když říkám skryté myslím tím že se 24hodin denně musím zabývyt aby byly skryté pomocí mysli jak jinak-přišel jsem na to úplnou náhodou když jsem byl ještě hodně malej stál jsem v ložnici a mamka stála kousek ode mě hodnotila moje špičáky jestli jsem schopný je ve školce  skrývat jenom tak pro zajímavost, jako malej jsem byl hodně chytre aj teď přemýšlím jestli to není následek toho že jsem tím čím jsem, tedy aspoň pokud to je pravda, já jsem v tu chvíli myslel na to, jaká jsem zrůda a na to že chci, aby byly pryč a najednou, že prý byly pryč začal jsem se radovat a vypustil to z hlavy. Byly tam postupem času to bylo jednoduší a mé myšlenky se změnily jenom na to ať jsou ty špičáky schované místo toho abych je odsuzoval vždyť jsou to taky jenom zuby, tohle jediné jsem se naučil sám se zbytkem my musí prostě pomoct ona nevím jak na to.A jíst můžu normálně aspoň že to..Celou hodinu vlastně celej den jsem byl někde mimo,ale mě to bylo jedno no prostě každej normálni človk nepočítám mě samozřejmě ví co je a tak dál  ale ne já, prostě zrovna já musím být ta největší zrůda pro každé místo kde se nacházím. Každo přestávku jsem snažil soustředit jenom na její myšlenky a propaloval jsem ji pohledem zajímalo mě nad čím přemýšlí je nad slunce jasné že o tom ví ale co už.

Když jsem tam došel začala ta klasická přednáška kterou jsemi čekal dalo mi hodně práce nemít na tváři svůj pro tyto situace typický výraz radši jsem se tvářil vydešeně to mi pomáhalo pak mi taky dalo práci mít své myšlenky správné k příhodné situaci kdyby mi náhodou nevěřila a chtěla mi ,,projít" myšlenky „První otázka: Jak se jmenuješ??“ opět výraz vyděšeného zajíce při lovu :D. „Ty to nevíš?“ „ Ne a hodně mi to vadí!!!“ odpověděla s až nezdravým sebevědomím „No tak jo,“ povzdychl jsem si „já jsem Nick…“ „ Bylo mi potěšeném vás poznat vážený pane Nicku.“ Pronesla ironicky a koutky úst jí škubaly vzhůru oba jsme se začali smát.Asi ji začalo být nějak divně, tak si sedla na blízkou lavičku. Přisedl jsem  si k ní sice s menším odstuem jeden nikdy neví když jí bylo a je tak blbě.... Asi deset minut jsme si povídali o různých blbostech jen aby jí bylo ještě o něco lépe. Potom jsme začali probírat to důležité „Tak a s čím začneme“ zeptal jsem se s nepředstíranou nedočkavostí v hlase„ no… vlastně ty vůbec nic nevíš, že,“ vypadala že o něčem usilovně přemýšlí tak jsem jen přikývl a řekl „Ne, musíš začít úplně od začátku,“ A to už konečně začala vysvětlovat  „Nemá smysl se pokoušet o sebevraždu…“ To už sice vím ale nevímproč takže snad to ví můžu doufat  „proč ne?!“  „ To je pro teď moc složité… ale za čas ti to vysvětlím,“ pronesla s mávnutím ruky tak složité já na to čekám celý s vůj život aby mi někdo něco konečně vysvětlil „ a dál…“ trošku znuděně jsem  dodal protože jsem si myslel že mi nic neřekne. „no začneme s myslí,“  „ A to jako znamená co???“ zeptal jsem se s nevědomostí ikdyž jsem si při tom vzomněl na své špičáky „ no tak asi pro začátek: bariéru mysli a ovlivňování.“ „To se mi celkem líbí… a to jako budu moct ovlivnit holky, aby se mnou spali???“ zeptal jsem se abych jí trošku rozptýlil. „no v podstatě jo, ale radši bych to být tebou nedělala… snad nechceš, aby po světě běhali kříženci lidí upírů a vlkodlaků. To by bylo fakt divný a jen kvůli tobě…to by si fakt nechtěl,“ pronesla přísně jakonevím kdo či co ale prostě přísně „No tak radši ne,“ povzdechl jsem si nechci ji totiž vytočit ikdyž jsem samozřejmě jen na svou obranu přemýšlel že s ní by to šlo. Připadal jsem si s ní uvolněněji než obvykle s někým jsem ale to jenom proto že jsem nemusel nic předstírat samozřejmě tesáky jsem měl schované bylo to pro mě už přirozeností tak jako pro ni vypnuté to odposloucháváni myšlenek aspoň doufám....

Ahoj doufáme že se vám kapitola líbila že o sobě dáte vědět ve formě komentů a votů (asi je to blbě napsané ale chápete :D ) moc děkujeme že to čtete a doufáme že se vám to líbí  a taky napište jestli vám nevadí že jsou tady dva pohledy,popřípadě který máte radši jestli vyhovuje délka(tahle kapitole okolo 1600  slov 2. okolo 1900 a 1. asi 1000 snad to vyhovuje takhle by to mělo být pořád ikdyž je to dost jiné jak vidíte ale zhruba).Omlouváme se za chyby a snad se vám četlo dobře.

                         Terka a Zdeňka