Kde bych začala? Asi od začátku, že ano? Můj život je..vlastně ani nevím jaký. Každý má v životě něco co ho naplňuje, ať už jsou to peníze, škola, práce, rodina, přítel/přítelkyně. Také se ve vašem životě může odehrávat zrada, smutek a další věci které vám moc ublížili. Ale jak to mám ja? Já vlastně ani nevím co očekávat jak od sebe tak od ostatních. Každý má nějakou představu co chce v budoucnu dělat, motivaci. Jenže můj život řídí rodiče, takže to co chci mám zakázáno a to co chtějí moji rodiče musím udělat, splnit. Jak trapné, ubohé že ano? Holky v mém věku si plní své sny a dělají si co chtějí. Proč to nemám já? Úplně snadný, protože moji rodiče jsou nechutní milionáři nebo miliardáři? A očekávají ode mě jen to nejlepší, takže slušné chování a reprezentovat rodinu, včetně jít po stopách mých rodičů. Asi si myslíte na co si furt stěžuji? Ono je hezké mít peníze, ale peníze nejsou všechno. Moji rodiče jsou na mě vyjímečně hodní, kupují mi věci které chci, ale pouze za zásluhy, takže když budeš makat ve škole a slušně se chovat, nechodit chlastat, brat drogy, poflakovat se, dostaneš vše na co si jen vzpomeneš. Takže to že jsme bohatí neznamená, že mám volnou kreditku jak některé holky. Moji rodiče věčně někam odjíždějí, samozřejmě za práci, jak jinak že, ale i tak mám hlídání na každém rohu. Otec vlastní několik firem ve světě a má matka je vysoce oceněná právnička. Takže kterou cestu si v životě vyberu? Budu podnikat jako můj táta a zdědím firmy, nebo budu právnička jako mamka? Ani jedno. Můj sen je si konečně užívat života, chtěla bych cestovat, možná bych mohla přece jenom podnikat jako táta, abych na to cestování měla peníze, ale myslím že tohle není pro mě, já a podnikat?. Mám ráda módu, možná bych mohla být návrhářka? Kdo ví, přece jenom ještě studuji. A co studuji? Jak jinak než gympl, ve škole mi to jde, co si budeme, ale také je to zásluha rodičů, někteří učitelé k nám docházeli domu, jen abych byla ta nejlepší a později aby mě vzali na tu nejlepší vysokou.
Ve zkratce, mám jen jedny rodiče a ty miluji, ale jak padne slovo ohledně toho co chci, je zle a musím šlapat jak hodinky.
Mé jméno? Karina Anders
Věk? 18 let takže letos maturuji a čekají mě přijímačky na vysokou, sen? Ne.
