PANEBOŽE NA MĚSÍCI TOHLE NESTIHNU!!!
AHHHH!
Běžela jsem po městě a míjela různé elfy „Dobrý den!!!" zakřičela jsem udýchaná na prodavače a běžela dál. „Ahoj!" odpověděl mi pan Toku. Otočila jsem se na něho abych se na něho usmála. Když jsem se otočila zpátky uviděla jsem před sebou holku. AHHHHHHHH! Zakřičela jsem v hlavě těsně před tím než jsem narazila do holky co si vybírala jablka.
Opatrně jsem otevřela oči... „Uhm... Neviděla jsi někde moje brýle...?" Zeptala jsem se holky. Ona mi jejím nádherným hlasem hnedka odpověděla „J-jo! Tady jsou!" a podala mi brýle. Nasadila jsem si je a uviděla tu nejnádhernější elfku co jsem kdy viděla. Měla kratší tmavě hnědé vlasy ale ofinu měla blonďatou. Taky měla černé oči a nádhernou postavu. Podle toho co měla na sobě, mikinu a kraťasy, jsem usoudila že chtěla sportovat. „P-PROMIŇ!!! NECHTĚLA JSE-" začala jsem se nervózně omlouvat. „Uh-hmmm... To je v pohodě- Teda! Jsi v pohodě?!" Přerušila mě nádherná holka. „Jo... Jak se vlastně jemnuješ?" zeptala jsem se jí zatím co jsem vstala a podala jí ruku.
„Ash" řekla a chytla se mojí ruky. Když jsme se konečně obě zvedli Ash se mě zeptala „A ty? Jak se jmenuješ?" červenala se a já jsem cítila že taky pomalu rudnu. „N-Nessa" řekla jsem a usmála se. Ukázala jsem jí jakým směrem chci jít a tak jsme obě vyrazili. „To je krásné jméno" řekla mi. „Děkuju..." JE TAK KRÁSNÁ! A MILÁ!!! počkat. Já jsem spěchala!!! „P-PROMIŇ!!! MUSÍM JÍT!!!" řekla jsem v panice. „Dobře! Ale vem si toto!" řekla mi a rychle vytáhla papírek a tužku. Něco na papírek rychle napsala, dala mi ho a potom odešla. Já jsem si papírek dala do kapsy a běžela rychle pryč. Po chvíli cesty jsem rychle vyšplhala po stromě až domů!
„MÁŠ PATNÁCT MINUT SPOŽDĚNÍ!!! KDE SI BYLA!" přivítal mě řev mojí mamky. „Promiň mami... Byla- Teda- narazila jsem omylem do někoho a... Pomáhala mu sbírat věci?" odpověděla jsem váhavě. „Dobře! Dej mi ty ryby a- do oběda si dělej co chceš!" řekla mi mamka. Podala jsem jí tašku s rybami a vyšplhala až do mojeho pokoje. Podívala jsem se do malého zrcátka. Byla jsem malá holka co měla každé oko jiné. Jedno bylo tmavě zelené a druhé tmavě modré. Měla jsem brýle a spoustu pih. Dlouhé, zrzavé a věčně rozcuchané vlasy mi padali do obličeje. Odložila jsem zrcátko a zfoukla si vlasy z obličeje abych něco viděla.
Vzpomněla jsem na lísteček který mi Ash dala.
𝑣𝑒 𝑐̌𝑡𝑦𝑟̌𝑖 𝑢 𝑠𝑡𝑒𝑗𝑛𝑒́ℎ𝑜 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑢
𝐴𝑠ℎ
YAAAAAAAY!!! Už! Se! Těším!!! Vzala jsem hřeben a začala si česat vlasy které jsem měla až po paty. Vyčesala jsem je do culíku ale stejně mi z toho za chvilku vypadala ofina. Vzala jsem knížku a začala si číst.
„OBĚĚĚD!!!" zakřičela mamka. Zavřela jsem knížku a rychle seskočila dolů. Čekala jsem na moje 3 bratry. Všichni byli mladší. „ARANELE!!! NECHTĚJ ABYCH TAM PRO TEBE ŠLA!!!!!!" zařval mamka na toho "nejstaršího". Ah moje mamka. Není nějak přísná jenom... Je to hodně... No... Perfecionista? Když přiběhl i poslední brácha mamka vytáhla ryby a sedla si taky. Když jsem všichni dojedli šla jsem znovu do pokoje a znovu si četla.
Půl čtvrté!!! Pomalu jsem sešplhala dolů a zeptala se mamky „Uhm... Mami? Můžu jít... Ven?" a nervózně se usmála. Mamka mi překvapená (protože jsem nikdy ven nechodila) odpověděla „J-jo! Do desíti ať jsi doma". „Děkuju!" řekla jsem jí a rychle seskočila z domu. Au! Nevadí! Běžela jsem dál až k obchodu s jablkama. Vybrala jsem to nejčervenější a koupila ho. Sedla jsem si na lavičku hned vedle a čekala...
Takže. Nic co bych k tomu řekla! Jenom že by jste si měli přečíst stejný příběh od CallMeOchako z pohledu Ash a... To je všechno... Kdybych náhodou tenhle příběh jen tak přestala psát je to jenom z důvodu že to nidko nečte :D...
Sayonara!
