KIBAHINA// V mém obětí

V mém obětí

Baka - idiot

Baka Naruto ! Šel jsem rozčíleně po boku s Akamaruem po Konoze. Co si o sobě vůbec myslí. Proč jí takhle využíval když nakonec začal chodit s jinou. Zrychlil jsem krok a semknul pěsti. Chudák. Teď musí určitě někde brečet. Asi bych ji nedokázal vidět smutnou. Já chci aby byla šťastná. Já chci vidět ten její krásný nevinný úsměv. Né smutnou tvář mokrou od slz. Musí se cítit hrozně. Naruta milovala už od akademie možná i dřív. A teď ? Udělal z ní sedmnáctiletou dívku se zlomeným srdcem. Rychle jsem zastavil.
" No jo Akamaru ! "
Akamaru se zastavil a čekal co mu řeknu.
" Ona je teď úplně sama ! Nemá se nikomu vyplakat. Musíme ji pomoct !".
Začal jsem utíkat a Akamaru hned za mnou.

Jsem tady ! Před domem Hyuga . Zaklepal jsem. Otevřela mi Hinata. To co jsem viděl.... Na tváři měla vyschlé potůčky slz na které stékaly nové a nové slzy. Na tváři měla ustaraný výraz. Když mě uviděla vykulila oči a rychle si utřela slzy. Najednou se usmála. Byl to tak nucený úsměv.

" Kiba-kun " řekla mé jméno tím svým krásným slabým hláskem. Hinata spadla na zem , protože na ní skočil Akamaru a olízal jí tvář.

" A.. Akamaru ! Nech toho ! Slez z Hinaty! ". Akamaru na povel slezl z Hinaty a upíral na mě smutný pohled. Vím že jí chtěl utěšit , ale tímhle způsobem?

" To nic Kiba- kun " zase měla ten přeslazený úsměv. Pohladila Akamarua za ušima a on párkrát radostně zavrtěl ocasem.
" Co potřebuješ Kiba-kun? "
" Nooo, nechceš se jen tak projít?"
Hinata zaváhala. Prosím ať  řekne ano. Chci jí utěšit když je v takovém stavu.
" D... Dobře "

Procházeli jsme se po Konoze. Vždy mi dala " milý " falešný úsměv. Ale jinak byla úplně mimo. Prosím Hinato ten úsměv zas ne. Uvnitř mě to sžírá. Říkal jsem že bych nedokázal vidět Hinatu smutnou , ale nedokážu jí vidět jak v sobě tlačí emoce. Jak předstírá. To už radši uvidím jak pláče.

" Hinato ? "
Neodpovídala.
Poklepal jsem jí jemně na rameno.
" A...ano Kiba-kun? "
" Chtěl bych tě vzít na jedno místo. "
" Tak tam pojďme " opět se usmála tím svým úsměvem. Né už zase né.

Jsme na místě. Je to velká louka a uprostřed je velký dub. Tohle místo mám moc rád. Tady jsem dostal Akamarua. Akamaru radostně zaštěkal a rozběhl se po louce.
" Líbí se ti tu ? "
" Ano... Líbí " na tváři měla skleslý výraz.
" Pojď za mnou "
Sedli jsme si vedle sebe pod dub. Přiběhl k nám akamaru a lehl si z druhé strany k Hinatě.
Hinata se mi opřela o rameno a hladila Akamarua po zádech.

" Hinato. Prosím už toho nech"
Hinata zvedla hlavu z mého ramene.
" Čeho? Kiba-kun " OPĚT se sladce usmála.
" Přesně tohohle. Prosím přede mnou to nehraj. Přede mnou se můžeš chovat tak. Jak se doopravdy cítíš. Tak prosím sundej tu masku. "

Hinata na mě vytřeštila oči. Z očí jí padaly velké slzy. Roztáhl jsem ruce do objetí. Hinata mě pevně objala a začala hlasitě plakat. Hladil jsem jí po vlasech a šeptal jí do ucha konejšivá slova. " Takhle je to správně."
Nevadí mi že mě Hinata nemiluje. Vždy tu pro ni budu. I kdyby jí ten idiot zlomil srdce milionkrát. Vždy jí přijdu utěšit. Vždy budu čekat na to objetí jako teď.

Jen v mém obětí..........

.................................................... jednodílovka na KIBAHINA je tu 🤍 ani nevím jak mě to napadlo. Doufám že se líbilo. Děkuji za přečtení 🌼🤍