„Ahoj, Neji! Vypadá to, že nemáš zrovna nic moc na práci, nechceš mi pomoct s tréninkem?" Vyprskne Lee, hned jakmile ke mně doběhne.
Ne, že by mě tréninky nebavily, ale většinou se věnuji jen Hinatě a to mi dostatečně stačí. Navíc jsem zrovna chtěl zmizet z vesnice někam do lesa a odpočinout si od všech svých myšlenek. Ještě bych mohl dostat misi a to v tuto chvíli bylo to poslední, co bych potřeboval.
V hlavě mi začala vyskakovat hromada výmluv, ale než jsem se rozhodl jakou řeknu, Lee mě hned táhnul pryč.
Na doteky jsem zvyklý nebyl, proto jsem se trochu ošil. Jakožto podřízený člen klanu, jsem nikdy nedostával takovou pozornost, ale ani mi to nevadilo. Naučil jsem se s tím nějak žít. Nikdo se o mě nezajímal, až do té doby než jsem přišel do teamu Gaie. Gai, Lee i Tenten se začali zajímat o mě, mé názory i mé myšlenky a i když jsem se snažil tvářit seriózně, někde hluboko v srdci mě to zahřálo.
Je nádherný pocit mít přátele. A být vnímán.
S Leem jsme sklouzli na lesní cestu, která vede a zároveň je nejkratší k naší oblíbené mítince. Našli jsme jí úplnou náhodou a při vzpomínce na tu historku se usměju.
„Hele, Neji, nejdeme špatně? Chci říct, Leeho a mistra Gaie nikde nevidím. A ani stopy tu nejsou." Řekne Tenten a zkoumavě prohlíží zemi.
„Tak půjdeme naší cestou, kdyžtak to sveď na mě. Navíc je teprve sedm hodin ráno a Lee a mistr budou určitě běžet nějakou šílenou vzdálenost. Ostatně jako vždycky."
Tenten přikývne a oba se pomalým klusem vydáme rovnou za nosem. Klidně si běžíme, když tu se ocitneme na opuštěném prostranství. Okolo jsou lesy a taky to tu obeplouvá řeka.
„Tohle místo jsem na mapě neviděl." Prohodím. Tenten přikývne a oba pokračujeme dál.
Když jsme se po pár hodinách setkali s mistrem a Leem, tak jsme chtěli všichni jít trénovat, ale nevěděli jsme kam. Mistr Gai navrhoval nějakou horu vzdálenou asi 10 kilometrů od vesnice, ale to jsme mu s Tenten důrazně zakázali. Oba jsme pak navrhli loučku, kterou jsme našli při ranním běhu a od té doby jsme tam začali jako tým trénovat.
Lee se rozejde ke svému klasickému místu na trénink a já se klidně posadím a opřu o strom.
„Nechceš mi třeba pomoct?"
„Drahý Lee, neber si to zle, jen si taky chci na chvilku odpočinout. Posledních pár dní jsem skoro nic nenaspal, tak mi dej prosím pět minut."
Chvilku mi Lee skutečně dá, ale poté po mně hodí kunai, který proletí těsně vedle mé hlavy a já pouze ucítím závan větru na mé tváři. Otevřu oči a Lee se na mě zazubí.
„Tak co, odpočinutý?"
Jako odpověď se mu dostane nespokojené zamručení, ale nakonec mu pomůžu. Jsem jeho oponent a i když na sebe jsme víceméně opatrní je to souboj krásně vyrovnaný.
„Stejně jsi silnější. Máš Byakugan a navíc jsi pěkně chytrej."
„Hele, chtělo by to najít nějaký padouchy, pak by se ukázalo, že silnější jsi ty."
Jako kdybych to zakřikl se u nás objeví malá Katsuyu.
„Zdravím, Hokage pro Vás má novou misi. Proto bych požádala, abyste se dostavili do kanceláře, co nejdříve budete moct. Hezký zbytek dne!" A vypaří se.
„Paráda!" Křikne Lee ve stejnou chvíli, kdy já zakroutím hlavou.
'Ještě mám šanci utéct' objeví se myšlenka v mé hlavě a já se jenom uchechtnu. To určitě, já totiž neutíkám.
S Leem sebereme všechny kunaie a vydáme se do vesnice. Po cestě se bavíme o možných misích, které bychom v téhle době mohli dostat. Zároveň debatujeme s kým bychom mohli být v teamu.
„Doufám, že budeme s Tenten." Zamumlám.
Bez ní by to nebylo ono. Je chytrá a pěkně silná, párkrát mě zachránila před pěkně vážnými zraněními a navíc je to moje nejlepší kamarádka.
