Znovushledání | Thiam - jednodílovka [DOKONČENO]

Znovushledání

Už je to pomalu rok co lovci přestali zabíjet a vše se vrátilo do normálu. Theo někam odešel a nikdo o něm nic neví. Musím uznat že mi docela chybí. Každopádně Scott se Stilesem odešli na vejšku a teď mám Beacon Hills na starost já. Jsem rád že je klid a nic se neděje, přece jenom ještě nejsem v takové pozici že bych celé Beacon Hills zvládl ochránit sám. Ano je tu se mnou i Mason a Corey, ale prostě bych to nedal. A stejně ty dva jsou spolu furt někde zalezlí a muchlujou se.

Zrovna ležím v posteli a poslouchám písničky, když v tom se mi stane to co tak nerad dělám. Začal jsem přemýšlet. Co by se stalo kdyby Theo udělal to co chtěl v tom výtahu. Políbil mě? Možná. Bylo na něm vidět že se odhodlává, ale ty lovci to prostě museli zkazit, že? Co by bylo kdyby tu zůstal a nevytratil se? Bože, musím se nějak uvolnit. Nechci nad tím přemýšlet. A jak jinak se odreagovat než jít na čerství vzduch a zaběhat si. 

Zvednu se tedy z postele a vezmu si tílko a nějaké tepláky aby se mi dobře hejbalo. Odkládám sluchátka a vyrážím z domu. Ptáte se proč si neberu sluchátka? Ne? Nevadí, stejně to řeknu. Jednoduše, je mi to nepříjemný. Nemám potřebu si je ještě nějak zničit či co.

Zaběhl jsem po cestě do lesa a už cítím jak jsem uvolnil mysli. Jo, běh mi vždy pomůže. Už jsem se chtěl vracet, ale to bych nemohl zachytit ten pach. Bože, já ho znám, ale co, nebo spíš kdo, to je? Začal jsem víc nasávat vzduch a vydal se podle pachu hlouběji do lesa. Když pak otevřu oči, nemůžu se vynadívat. Stojí tam hrozně povědomé auto u hrozně povědomého mostu. Počkat, ne, ne, ne. To nemůže být pravda! Kouknu na ten proklatý most a helemese. Stojí tam kluk asi o půl hlavy vyšší jak já. Má černé kalhoty a nespíš i černé triko, to není moc poznat, protože má tu svojí koženou bundu. Stojí tam opřený a zábradlí toho mostu a kouká do vody. 

Nechtěl jsem aby mě nějak zvětřil, tak jsem je na patě otočil, že půjdu, jenže to by mi pod nohou nemohla prasknout větvička. Bože, proč já?! Už to nemá cenu, cítím na zádech jeho pohled. Pomalu se tedy otočím a střetnu se s jeho očima. Jsou to jako dvě studánky ve kterých bych se topil pořád. Dívá se mi upřeně do očí a mě naskočila husí kůže. Nakonec to ticho, které tam panovalo prolomil jeho hlas. ,,Liame..." ,,Theo" řekl jsem se zatajeným dechem. ,,Co tu děláš, myslel jsem že ses vypařil kdo ví kam." řekl jsem trochu podrážděně. Zatajený dech se vypařil tatam a zůstala jen podrážděnost. Ani nevím proč jsem byl podrážděný, možná že nepřišel když se vrátil. Teda pokud vůbec opustil město že? 

,,Zůstal jsem ve městě. Byl jsem skoro pořád v autě, jelikož nemám kam jít." Počkat, to mi nikdo neřekl... Ono vlastně ani není kdo by mi to řekl, když ho nikdo skoro rok neviděl. ,,Proč si nepřišel?" řekl jsem bez přemýšlení. Až když jsem viděl jeho udivený pohled mi došlo co jsem řekl. Dal jsem si ruce na obličej a snažil se zakrýt mé rudé tváře. ,,Ehh, to jsem říct nechtěl. Zapomeň na to." začal jsem se z toho vymotávat. On se jen uchechtl a podíval se. ,,Ty by jsi chtěl abych přišel?" zeptal se na otázku, která mi vyrazila dech. ,,C-co? Neeh, p-proč bych to c-chtěl?" začal jsem trochu panikařit. Bože, to jsem podělal. Proč prostě musím říct vše co mám na jazyku? On se jen ušklíbl a začal se přibližovat.

Začal jsem zase rudnout v obličeji. Co to dělá proboha?! Proč to dělá? Proč mě? O krok jsem ustoupil, když se mi zdálo, že už je moc blízko. ,,Copak Dunbare? Bojíš se?" ,,N-ne..." řekl jsem až moc roztřeseným hlasem. On se zastavil a zasmál se. ,,Neboj se...Tobě bych neublížil." řekne a otočí se. Jde ke svému autu a ve mě hrkne. No a co jiného můžu udělat než začít mluvit aniž bych si to promyslel. ,,No a nechceš bydlet u nás? Je tam pokoj pro hosty a rodičům to vadit nebude..." 

On se otočí a na tváři má hodně šokovaný pohled. ,,T-to ne, nechci p-překážet." řekne s trochu třesoucím se hlasem. ,,Jak myslíš, ale kdyby sis to rozmyslel víš kde mě najít." řeknu a jdu pryč. Bože, co se to právě stalo? Vážně jsem potkal Thea? No, nijak sjetej nejsem a ani nemůžu být, takže halucinace to nejsou. Jsem zvědaví jestli někdy přijde.

Dny od setkání ubíhají a on se pořád neukázal. Možná jsem v hloubi duše doufal že se ukáže, co já vím. 

Koukám na kalendář a prosím? Začátek prosince. Tím pádem to jsou tři měsíce? Asi jo. Tři měsíce co jsem mu dal nabídku. On třeba přijde, začíná zima a ve vzduchu poletuje první sníh. Odejdu od kalendáře a sednu si za stůl k notebooku. Začal jsem se koukat na YouTube, když v tom zazvonil zvonek. Doufal jsem že tam půjde mamka, protože se mi nechtělo vstávat, ale když se ozvala věta: ,,Liame, běž otevřít!" tak se ze mě všechna naděje vypařila a já se nějakým způsobem došoural ke dveřím. Když jsem otevřel naběhla mi husí kůže. ,,Platí stále ta nabídka?" zeptal se a já je s kývnutím uhnul aby mohl vejít. ,,Dobrý den" pozdravil Theo mamku. ,,Ahoj, Liame neřekl jsi mi že budeme mít návštěvu." ,,Já to taky nevěděl." řekl jsem a podíval se na něj. ,,Ehm mami, tohle je Theo, můj k-kamarád?" podíval jsem se na Thea jestli mu nevadí, že jsem ho tak nazval...Já ani nevím jestli jsme kamarádi nebo ne. Když kývl hlavou na souhlas tak jsem pokračoval. ,,Nevadilo by ti kdyby tu nějaký čas zůstal než si něco najde?" zeptal jsem se a čekal. Mamka si ho přeměřila pohledem a pak řekla větu která mě vyrazila dech. ,,Samozřejmě, že může, ale žádný sexuální hrátky s mým synem mladíku." Theo se chvíli koukal zaraženě jako já a pak řekl: ,,Nebojte, děkuji moc." mamka se jen vítězně usmála a dál nás nevnímala.

,,Tak já si dojdu pro věci." ,,Jojo jasně nachystám ti pokoj." řekl jsem a běžel nahoru to nachystat. Bylo nachystáno a Theo vešel do pokoje a trochu si to tam zútulnil. ,,Tak se nějak zabydli a pak přijď ke mě. Provedu tě po domě. Pokoj mám na konci chodby vpravo." řekl a vyšel z pokoje. Když jsem přišel k sobě, nemohl jsem uvěřit jaký tam mám bordel. Začal jsem rychle vše uklízet aby se neřeklo. Jen co jsem do dodělal mi někdo zaklepal na dveře. Po klasické větě ,,dále" se dveře otevřeli a v nich stál hnědovlásek. 

Byl jsem trochu zadýchaný jak jsem to tu v rychlosti uklízel a on si toho samozřejmě všiml. ,,Co si tu dělal, že seš tak udejchanej?" zeptal se s úšklebkem. ,,Já jsem uklízel..." řekl jsem nervózně. ,,Jo taaak" řekl se smíchem. ,,No nic provedu tě a ty se tu chovej jako doma." řekl jsem s jemným úsměvem a vyrážel z pokoje.

,,No a tady je koupelna" zakončil jsem svou prohlídku. On jen kývl hlavou a já se usmál. Měl jsem namířeno zpět do pokoje, ale zastavil mě jeho hlas. ,,Liame, já nevím jak ti poděkovat. Tohle všechno co pro mě děláš si nezasloužím. Jsem ten špatnej vzpomínáš? Neměl by ses ke mě chovat tak hezky." stál jsem tam jako opařený, cože jsem to právě slyšel? Ten kluk má i city? 

,,Theo, každej jsme nějakej. Každej si něco prožil co ho poznamenalo. To jestli seš nebo nejseš špatnej mi nezabrání v tom ti aspoň nějak pomoct. Jsem rád že tu jsi, a navíc ti to dlužím. Zachránil jsi mi život, dvakrát." řekl jsem, usmál se a odešel k sobě.  

Sedím u sebe a slyším klepání na dveře. Po vyzvání mě ovane ta jeho vůně. Otočím se a čekám co z něj vypadne. Sedne si na postel a chvíli na mě kouká. Když pak řekne větu, u které se mohlo vše stát se mi zrychlí tep. ,,Neumřu pro tebe" přijdu k němu a on si stoupne. ,,Ani já pro tebe" odpovím a pak se už jen unáším okamžikem kdy jsem zahlédl jeho úsměv a potom cítil jeho rty na mích.

Máme tu jednodílovku, která je na ship z Teen Wolf (jak nečekané XD) Tady dole budete mít ještě video se scénkou ve výtahu. Jinak další knížka co plánuju už není Gay FF. Přece jenom si myslím, že tři Gay knížky už stačí. Teda pro zatím...😁 

Doufám že se aspoň trochu líbí... :)

S láskou Juli :3