Z pohledu Justina:
Sedím v nemocnici a čekám až mi doktor řekne výsledky. Už jsou 2 hidiny na sále. Doprdele co tam dělaj takovou dobu. Ale jestli umře tak půjdu spáchat sebevraždu. No upřímně pro koho bych teď byl. Pro nikoho. Moje rodina mě teď nenávidí. A kamarádi. Těm se ani nedá říkat kamarádi. Lucy byla ta jediná, která mě držela nad vodou. "Kurva já jí miluju" zařval jsem na celou nemocnici. "Pane uklidněte. Tady jste v nemocnici" zapištěla na mě nějaká brejlatá sestřička. "No neříkejte" vysmíval jsem se jí. Ale do smíchu mi nebylo. Chtělo se mi brečet. Najednou se u recepce zastavil starší pár. "Lucy Toffie kde leží. Jsme její rodiče." doprdele její rodiče. Ty mě zabijou. Ta paní asi její matka pořás brečela, ale otec ten jí jenom uklidňoval. "A ty jsi" ukázal na mě její otec. "Justin. Bieber Luciin přítel a vy musíte být její rodiče" kývl jsem na ně hlavou. Jen přikývli. Byl jsem rád že to dál neřešili. Po tváři mi začali stékat slzy. "Nenávidím se za sebe. Chci umřít. Miluju tě Lucy." řval jsem jak smyslu zbavenej. "Kurva já tě miluju" praštil jsem do zdi pěstí. V tu chvíli vyšel doktor. "Jak jí je?". "Žije". Chrlili jsme na doktory otázky. "Ano klid. Je v pořádku. Ikdyž měla silné krvácení." podíval se do papírů. "Bude v komatu nejdéle 3 dny. "A jestli se na ní chcete jít podívat. Tak je to druhé patro a druhý pokoj 230 vlevo." děkovně jsem se na ně usmál a šel jsem do pokoje jako první. Protože mi to nabídli a taková nabídka se neodmítá. Nadechl jsem se a vešel do pokoje.
Z pohledu Lucy:
Otevřela jsem oči a viděla jsem kolem sebe bílo. Jsem mrtvá nebo v nemocnici. Rozhlížela jsem se kolem sebe ale žádné přístro jsem neviděla. Takže jsem v nebi. "Kaitlin" uslyšela jsem známý hlas. Takhle mi říkala jen babička. "Babi" vykřikla jsem, ale neviděla jsem si. Najednou se přede mnou objevily dvě siluety. To bude určitě děda. A měle jsem pravdu byla to babička s dědou. Okamžitě jsem se za nimi rozběhla a objala je. "Tolik jste mi chyběli" stiskla jsem je ješzě víc. "Ty si nám taky moc chyběla holčičko. Ale teď mi řekni co tu děláš" zeptala se babička. "Jsem tu protože můj kluk ublížil. Pořád to bolí" zašeptala jsem. "Támhle ten" babička ukázala dolů. Ležela jsem tam a Justin seděl vedle mně. Byl úplně zničený. Měl napuchlé oči od pláče a úplně rudý obličej. Ještě nikdy jsem ho takhke neviděla. Najednou promluvil "Lucy, lásko jestli mě slyšíš tak mi stiskni ruku" vzal mě za ruku. Ucítila jsem teplo na mé ruce. Tak jsem zkusila stisknout. Justin se celý rozzářil. "Jestli mě opravdu slyšíš tak ze všeho nejdřív by jsem se měl omluvit. Omlouvám se a doufám že mi to odpustíš. Vím udělal jsem chybu, která nejde vrátit. Ani nevíš jak toho lituju. Ale jedno ti přísahám, jestli umřeš půjdu za tebou. Znamenáš pro mě všechno a ty to sakra víš. Víš, že bych ti nikdy nedokázal víc ublížit." odmlčel. "Když jsem tě viděl na té podlaze a všude byla krev. Málem se mi zastavilo srdce. Ani nevíš jak jsem se cítil když jsi na tom sále byla 2 hodiny. Tak tě prosím. Vrať se mi. Miluju tě" zvedl se a políbil mě na rty. Ani si nedokážete představit jak bych ráda ten polibek oplatila. "Miluju tě Justine" zašeptala jsem. "Lucy máš 3 dny nejdéle aby si se rozhodla. Jestli tu zůstaneš navždy s náma, nebo půjdeš zpátky na zem" samozdřejmě jsem chtěla za Justinem i potom co mi udělal. Ale láska je láska. Ale babička s dědou mi tolik chyběli. "Víte chtěla bych se vrátit za Justinem. Ale nevím jestli je to dobře. I přesto co mi udělal. Chci s ním být." kousala jsem si ret. "Jestli někoho opravdu miluješ jseš mu odpustit úplně všechno. Ale věř mi né vždycky tohle pravidlo platí" zvedla na mě výhružně ukazováček. "Justina miluju. Je to sice moje první láska, ale doufám že i poslední. Ale teď si ty 3 dny užiju s váma a pak se vrátim za tím pakem" usmála jsem se na ně. Tak dlouho jsem je neviděla. Tolik mi chyběli.
Čaute. Dneska jsem to stihla jen tak tak. Dneska jsme jeli do Prahy. Takže jsem neměla moc času. Ale tenhle týden spíš ten školní budou asi jen 2 části. Nic neslibuju. Tak se za tím mějte a na nové části Wrong se pracuje. A omlouvám se za chyby. ^_^
