George pov
Začalo svítat slunce, ale já se pořádně nevyspal. Nemůžu se dočkat na Dreama, který mi koupil letenky k němu na Floridu.
12:30 mi letí letadlo. Je teprve 6 ráno a tak mám dost času se nachystat. Šel jsem do sprchy, vyčistil si zuby učesal se a oblékl se do mého klasického oblečení. Béžová mikina, černé tepláky a černé tričko.
Pomalu jsem se začal připravovat na let. Když mi zabrněl telefon. Byl to Dream.
Dream <3
____________________________
Dream: Napiš až poletíš
George: dobře
Dream: ještě ti něco musím říct
Georgovi trvalo par minut odepsat.
George: ano?
Dream: ...
George: come on můžeš mi to říct ať je ti cokoliv
Dream: vsadím se že až mě uvidíš, zamiluješ se do mě
George: moc si věříš
George: jsi fakt idiot
Dream: vsadíme se?
George: huh? Fajn
Dream: hezký let 😊😊
George: debile!
Usmál se do telefonu a najel na Twitter. Dream už řekl fanouškům, že letím na Floridu.
Někteří věřili dokonce i šíleli, někteří ne.
//time skip//
Šel jsem na autobusovou zastávku. Nestíhám! Zrychlil jsem krok když jsem v tu dobu viděl můj autobus přijíždět. Začal jsem utíkal ale stihl jsem to tak tak.
Sedl jsem si a podíval se z okna. Mraky byly skoro černé, asi bude pršet. Taky byla docela tma na to ze je teprve ráno.
Když čas tak rychle utíkal přemýšlel jsem co řeknu Dreamovi. Nevím co mu řeknu, řeknu mu že... že ho mám rád?
Z myšlenek mě přerušil rozhlas který hlásil mou zastávku. "Letiště" (omlouvám se nevím jak se nazývá v brightonu nebo tak letiště :D)
Vystoupil jsem a napsal jsem Dreamovi.
Dream <3
____________________________
George: jsem na letišti
Dream: nemůžu se dočkat
George: taky!
George: bude tam i sapnap?
Dream: včera letěl za Karlem
George: beztak už jsou spolu 😏
George: jdu se najíst do restaurace ahoj
Dream: ahoj XD
Přišel jsem do restaurace, tedy spíše kavárny.
Přišla za mnou servíka.
"Dobrej, co si dáte?" Usmála se na mě, ale nepřišlo mi to jako klasicky úsměv.
"Dal bych si něco sladkého." "Na oběd" dodal jsem. Ona semnou navázala oční kontakt, který jsem hned přerušil.
Dala se hned do řeči "Ehm jistě, palačinky?" Zeptala se docela naštvaně.
"Ano" řekl jsem.
"Máme čokoládové s banánem a lesní plody s marmeládou.
"ty lesní plody, dekuju"
"Není zač" odpověděla a odešla zřejmě do kuchyně.
Asi po dvaceti minutách mi servírka přinesla jídlo. Nestihl jsem říct ani 'děkuji' a hned odešla.
"Stupidní holky"
Pousmal jsem se nad svoji vlastní myšlenkou a kousl si do palačinky.
Za pár minut odlétam.
//time skip 30 minutes//
Seděl jem v letadle a pozoroval jak se všechno zmenšuje. Až jsem usl.
Strašně se omlouvám za neaktivitu ale už jsem zpátky. Nebylo mi moc dobře. Ale teď už pokračuju v tomhle příběhu <3 ahoj
