Little sweet dreams

Prolog

Kathy seděla na zídce za domem, nohama klátila ve vzduchu a zasněně sledovala západ slunce. Kathy milovala západy slunce. Když byla malá, máma ji večer vysadila na zídku a sledovaly, jak slunce klesá za obzor, jak se nebe barví do krvava a jak okolní krajina usíná.

Vzpomínky na maminku, Kathy provázely už přes šest let. Byly veselé i smutné. Spíše veselé. Často vzpomínala na to, jak s mámou pekly koláče a nebo jak si večer vyprávěly příběhy. Máma uměla ty o princeznách a zlých čarodejnicích, Kathy zase o zvířátkách. Na svůj nízký věk měla Kathy velice bujnou fantazii.

Ale to už bylo dávno. Vždyť Kathy bylo teprve jedenáct, když její máma umřela. Přestože od toho strašného dne uběhlo už šest let, dívka měla pocit, jakoby se to stalo včera. Bolest. Pochybovala, že ta bolest někdy zmizí.

"Mami! Zpomal přeci...je náledí!" křičela Kathy vyděšeně. Kola auta klouzala po silnici, ale její mladá a krásná matka nevypadala, že by hodlala zpomalit. Jen se na dceru usmála a pevněji sevřela volant.

"Neboj se, moje malá spisovatelko. Stihneme tvou literární soutěž. Slibuju..." řekla milým hlasem a prudce strhla volant, aby nepřejela odbočku.

Spěchala. Měla důvod ke spěchu. Kathy se dnes měla zúčastnit velké literární soutěže. Jenže obě zaspaly a teď nestíhaly. Kdyby nedojely včas, Kathy by mohla na účast v letošním ročníku rovnou zapomenout. Ale její máma byla připravená dovést ji tam včas. Nehledě na náledí.

Auto znovu provedlo prudký odbočovací manévr a pneumatiky dostaly na ledu smyk. Paní Stratfordová se kousla do rtu a strhla volant ve snaze dostat se zpátky do správného jízdního pruhu. Velká dodávka se rychle blížila. Kathy vykřikla a pevně zavřela oči. Její matka neztrácela hlavu a konečně se jí povedlo dostat se na svou stranu cesty. Dodávka je minula.

"Mami! Pozor!" Hlasitý výkřik její dcery ji vylekal. Popadla volant pevně do rukou, ale už bylo pozdě. Další smyk strhl auto, tentokrát opačným směrem. Auto vyletělo ze silnice jen pár metrů od místa, kde končily svodidla. Začalo metat salta dolů do příkopu, který vedl podél cesty. Po třetí otočce dopadlo na zem a zůstalo ležet na boku.

Kathy zamrkala ve snaze zahnat slzy. Nikdy si neodpustila, že máma kvůli ní umřela. Kvůli ní a pitomé literární soutěži. Kathy od té doby nenapsala ani řádku. Nechtěla psaní ani vidět.

Vzpomínky na mámu byly sice šťastné. Ale vždy skončila u těch nejhorších. U těch, které se jí vryly do paměti a odmítaly zmizet...

Takže prolog je na světě!
Já osobně jsem spokojená. A vy? Co si o tom myslíte?
Jen tak pro zajímavost. Ta nehoda není výplodem mé bujné fantazie. Přesně to se stalo mému tátovi. S tím rozdílem, že on ji přežil. Narozdíl od našeho fordíka. =/ =D

- Daisy