Muž s kyticí

Starý muž

Pro Viky, která mne přiměla si založit Wattpad!

 Seděl na lavičce a koukal nahoru na nebe. Šedé mračno se roztrhávalo a opět spojovalo. Vytvářelo spoustu obrazců, nádherných, poetických a smutných. Jednou to byla ovečka, podruhé vlk.

 Připomnělo mu to tu pohádku o Červené Karkulce, kdy jí sežral zlý vlk spolu s babičkou, poté přišel statný myslivec, zlému vlkovi rozpáral břicho, vyndal Karkulku spolu s babičkou a nacpal mu tam kamení a zase zašil. Vlk se pak šel napít do studny, převrátil se a bylo vyhráno.

 Někdy se mu zdál tento příběh divný. Přeci jen, zde bylo to slavné, opěvované dobro a zlo, jenže to nemohl myslivec nechat vlka jít a jen zachránit Karkulku a babičku? Vždyť vlk zrovna nemohl za to, že měl hlad. To ho hnala příroda! To bylo jedno. I kdyby si stěžoval autorům, tak je mu to k ničemu, jelikož by řval do hrobu. Jediné, co by se stalo, tak by bylo krásné ucítění lopaty na hlavě. Navíc, ten hrob byl kdo ví kde.

 Než se nadál, tak i obrazec vlka byl pryč a splýval s již dalším vzniklým. Už neměl sílu se dále dívat na oblohu. Vstal z lavičky a vydal se domů. Procházel náměstím, obarveným oblohou. Kam jste se podívali, tam byla šedá. Všude. Socha Cyrila a Metoděje, která se tyčila nad dalšími třemi povaleči, kteří také seděli na lavičce. Nekoukali na oblohu. Pili víno z petflašek a jejich mluva obsahovala spoustu sprostých výrazů. Uslyšel spoustu o lehkých děvách a ženských pohlavních orgánech, více než byl zvyklí. Radši přidal na kroku. Přešel polovinu náměstí a před radnicí se vydal do prudšího kopce. Šel a šel, až ho zastavil postarší muž, který se kolébal z dodávky a vší silou se snažil dostat z její spárů. Až se mu tenhle úkol podařil, tak konečně k němu došel.

 "Mládenče!" oslovil ho starý muž, "Prosím tě, pomohl bys mi nahoru, s těmito knihami?"

 "Jistěže!" odpověděl.

 "A jak se jmenuješ, chlapče?" opět se děd otázal.

 "Jiří, pane," usmál se na děda, ten jeho úsměv opětoval.

 Jirka uchopil pakl s knihami. Nevážily více, než deset kilo. Mezitím mu starý muž šel otevřít veliké, dřevěné dveře od knihovny. Šli přes chodbu. Tam u svého stolku seděla recepční. Usmála se na ně a starý muž jí pozdravil. Přešli k výtahu. Máčknutím čudlíku ho přivolali. Až sjel dolů, tak vstoupili a nechali se vyvést pouze o jedno patro nahoru. Vyšli z výtahu. U dveří bylo napsáno ODDĚLENÍ PRO DOSPĚLÉ. Vstoupili. Obklopilo je krásné teplo a krásná vůně těch několik let starých knih.

 Děda ukázal, kam knihy položit. Jirka je tam položil a starý muž slušně poděkoval.

 Jirka se tam šel ještě podívat na nějaké zajímavé tituly. V jedné poličce bylo usídleno dílo Edgara Allana Poe. O pár poliček dále se rozprostíral George Martin a ještě dále byl Sapkowski. Zajímavé. Jen si vybrat, co si vypůjčit!

 Do knihovny vešel muž s kyticí. Ptal se na něco knihovnice a ta ho poslala k policím. Přišel na blízko k Jirkovi. Tvář muže s kyticí byla mu známá. Jirku popadl šok a než se nadál, tak muž odhodil kytici, za ní měl zbraň a vystřelil.