Začalo to rámenem ✔

Na úvod si dovolím říct, že tato jednohubka vznikla jako vtip a jedná se o spolupráci mne a @SelbieBlu. Užijte si.

Mohlo být něco kolem oběda, když se Kurosaki Ichigo, takový šílený zrzek, procházel po městě. Přemýšlel, kam by asi tak mohl zajít na jídlo, neboť mu nehorázně kručelo v žaludku. Nedokázal se rozhodnout, jestli jít radši do McDonald nebo do KFC. Bylo to prostě moc těžké na rozhodování.

V jednu chvíli, kdy koukal na display telefonu, se ovšem stalo něco, co nepředpokládal. Do někoho narazil a oba dva se skáceli s vyjeknutím k zemi.

„Dávej bacha, kam čumíš, ty jeden..." Blonďaté nemehlo, drže se za hlavu, nedořeklo. Taška s nákupem, překypující hlavně rámenem, spadla, obsah se rozkutálel všude kolem a modrooký adolescent, neustále si drže hlavu, se nestačil divit. Nikdy nikoho takového neviděl, byl podezřele zrzavý, až moc.

„Haaa? Tak ses mi moh' vyhnout, když jsi mě viděl, ne?" opáčil Ichigo prudce, přestože se chtěl původně omluvit za způsobené problémy. Teď, když se na něj druhý tak obořil, už to v plánu vůbec neměl. Nejvíc ho fascinovaly mladíkovy modré oči, do nichž se zahleděl, když se zvedal. Přišlo mu, že se topí v hluboké studánce plné modři.

„Jak bych se mohl vyhnout, když..." Nenapadla ho žádná výmluva, pročež se začal vztekat. Ale z neznámého důvodu se zahleděl na vlasy toho neomaleného zrzka, jako by mu samotný oheň olizoval tváře. Aniž by vstal, začal po všech čtyřech lést po chodníku a sbírat krabičky s delikátním obsahem, nepřestával během toho vypouštět z úst ošklivé narážky na kohokoli s odstínem vlasů jako měl Ichigo.

Zrzek jen zavrtěl hlavou, ale věděl, že je to z části i jeho vina, že se teď plazí po chodníku, takže se sehnul a pomohl mu se sběrem. Na jedno balení, pokud se tomu tak dalo říkat, rámenu se pozorně zadíval a nemohl si odpustit úšklebek. Kdo v dnešní době nakupoval tolik rámenu, když ho mohl sehnat na každém druhém rohu?

„Dík," zavrčel Naruto a vytrhl mu balíček z ruky. Už se otáčel, aby pokračoval v cestě, ale nedalo mu se nezeptat: „Kdo ty vůbec seš?" povytáhl obočí a upřel na něj svůj pohled.

„Ichigo. Kurosaki Ichigo," představil se zrzek a nervózně se podrbal ve vlasech. Proč mu to říkal? Neměl k tomu jediný důvod. Pak ale pokračoval: „A ty jsi...?"

„Já jsem Uzumaki Naruto!" Blonďák vstal a ukázal zdvižený palec. „Favorit číslo jedna na to stát se Hokagem!" udělal několik pirulet a spoustu hvězdných postojů, během čehož vytrousil asi šest porcí rámenu.

„Ha! Já jsem jen krok od toho, abych se stal Králem Duší!" začal se chvástat Ichigo, protože na sebe byl velice pyšný. Posledního vládce Paláce Duší totiž osobně zabil, přestože jeho úkol byl přesně opačný. „Jsem Shinigami! ZÁSTUPCE Shinigami! Ále taky jsem z části člověk, Hollow, Quincy, Vizard, Fullbringer... nah, je toho hodně. To netrumfneš."

„Myslíš?" Blonďáček to vzal jako výzvu, tašku s jídlem odhodil a s lišáckým výrazem ve tváři spojil prsty obou rukou v pečeť a vyvolal klona.

„Teď jsou tu dva favoriti na Hokageho... A vlastně zachránci světa. Co ty, taky umíš bejt dvakrát? Nebo třikrát?" Neváhal a začal se klonovat na veřejnosti, jak se mu zachtělo.

„Víš...," začal Ichigo, jemuž se tato malá hra začínala docela líbit, „já se nepotřebuju naklonovat, abych dokázal, že jsem silnější než ty!" S tím vytáhl ze zadní kapsy kalhot malou dřevěnou destičku a klepl si s ní na hruď. Jeho duše vyskočila z těla a on okamžitě vytáhl meč, přičemž nezapomněl zařvat jak na lesy: „BAN-KAI!"