All You Need Is...

1

"Jsme připravení zkusit vyvolat toho ducha?" zeptal se Donovan skupinky čtyř nerozlučných kamarádů, která už poslušně seděla v kruhu s nohama křížem a rukama v klíně.

"Sem s dušákem, nebo duchnou?" ušklíbl se Sirius a svůdně mrkl na Jamese. "Smím prosit tvou ruku, Dvanácteráku?"

"Ó jistě, drahý Siriusku Orionku!" zatetelil se James a rádoby cudně odvrátil obličej. Pete se nervózně uchechtl. Tenhle podnik se mu od začátku nelíbil.

"Tak fajn," ignoroval jejich žertíky Donovan (Merlin ví, že už jich měl za poslední hodinu plné zuby), "ještě jednou opakuju: za žádnou cenu se nesmíte pustit, otevřít oči nebo myslet na cokoli jiného než na hudbu, kterou pustím, jasný?"

"Seržante, ano, seržante!" zasalutoval James rázně, jak to nejspíš okoukal z nějakého mudlovskeho filmu.

"Tak, chyťte se, pouštím!" přikázal Donovan a natáhl se ke gramofonu uprostřed kruhu. Na obličeji mu seděl sebejistý výraz, když se ale sklonil ke gramofonu, nervózně si skousl ret.

"Turn off your mind, relax, and float down stream - it is not dying..."

Zajímavé, pomyslel si Remus se zavřenýma očima, pozorně naslouchaje hudbě linoucí se z malého gramofonu uprostřed kruhu ze spojených rukou a svíček vypouštěcích do místnosti těžkou omamnou vůni. Na pravé ruce cítil, jak se Petrovi potí dlaň strachy.

"It is not dying..."

Siriuse, sedícího z druhé strany, zachvátil zvláštní, nanejvýš nepříjemný pocit, že se vznesl nad podlahu kolejní ložnice, a jen těžce potlačil nutkání otevřít oči navzdory instrukcím. Najednou se mu ošklivě zhoupl žaludek a cítil, jak mu Remusova ruka vyklouzla a řítí se kamsi dolů.

Bum.

"Au, do Merlinovy plesnivý koule!" zaječel Peter bolestí z nárazu do betonové podlahy. Vzápětí na něj dopadla ještě čtyři další těla, pod nimiž se jeho další nadávky utlumily natolik, že je slyšel jen James ležící přímo na něm.

Jeho první myšlenka kupodivu nebyla: "Kde to sakra jsme?" ale: "Kde mám sakra brejle?" Není taky divu - bez nich byl slepej jak patrona. Bolestivě se vysoukal zpod Siriuse a šátral rukama po zemi. Z těch několika šmouh, které viděl, mohl usoudit jen tolik, že místnost není příliš velká a panuje v ní přítmí.

"Au, tady jsou nějaký střepy, nebo co!" vyjekl Sirius po seskoku z nešťastného Petera.

"Střepy?" vrhl se James za hlasem.

"Asi sis rozflákal brejle, Dvanacteráku," pokrčil Sirius rameny a podal mu hrst skleněné drti a zohýbaný pozůstatek obrouček.

"Ale ne!" zanaříkal James když si tu spoušť přiblížil k očím.

"Počkej, spravím ti je," uklidňoval ho Remus a začal se šacovat, "Kam jsem jen dal tu hůlku?"

"Já ji taky nemám," zašeptal Peter s náznakem počínající paniky v hlase.

James vytřeštil oči a pustil střípky na podlahu.

"Kde je ten šmejd?" zavrčel Sirius výhružně a rozhlédl se po místnosti. Byl to malý pokoj bez jakéhokoliv nábytku, jediné okno bylo zakryté těžkou dřevěnou okenicí. U starých oprýskaných dveří klečel Donovan a zaujatě cosi zkoumal.

"Kam jsi nás to dostal, ty hade?" zatřepal jím Sirius prudce, až narazil čelem do dveří.

"Mlčte chvíli!" zasyčel na ně Donovan, "Za prvé nejsem had, ale jezevec, na tom teď nesejde, ale hlavní je, že se asi něco podělalo."

"To jsme si vůbec nevšimli," zamumlal James ironicky a pohlédl směrem k rozmazanému objektu jménem Donovan Ray. Zpětně vlastně vůbec nechápal, proč s ním do té ložnice šli. Vlastně se nikdy moc nebavili. Donovan byl podivín posedlej hudbou natolik, že s sebou nosil kouzlem zmenšený gramofon téměř neustále, až ho musel napomenout sám ředitel, že pouštět Tutti Frutti, když profesorka McGonalgallová kárá studenty, je krajně nevhodné. Jasně, když potřebovali, půjčil jim gramec i mudlovský desky nějaký sto let starý hmyzí kapely. Jasně, možná se mu šiklo, když mu poradil, ať Lily zpívá "Miluju tě osm dní v týdnu!" (což stejně nefungovalo, nejspíš měl přidat ještě dva další dny), nebo když je pustil do mrzimorské společenky, aby se schovali před Filchem. Ale to ještě neznamenalo, že se s ním zúčastní jakési pochybné spiritistické seance. Něco tady navíc nehrálo. Co to jen...

"Proč se mi zdá, že ti vůbec nepřipadá divný, že jsme se právě přemístili z Bradavic?" zeptal se Remus potichu a obezřetně se přiblížil k oknu.

"No," ošil se Donovan, "Protože jsem to plánoval."

Jeho přiznání je zasáhlo jako rána kladivem do hlavy. Smrtijed! Sice žili za pevnými hradbami Bradavic, ale moc dobře věděli, co se děje za nimi.

Sirius mrkl na Jamese, ten ho ale neviděl. Místo toho se sám vrhl směrem k Donovanovi, aby vzápětí bolestně zaskučel, když jeho chodidlo došláplo na skleněnou (a ostrou) obdobu lego kostky.

"V klidu! Nechci vám ublížit!" uskočil Ray a zvedl ruce nad hlavu. Bylo poznat, že začíná panikařit.

"To určitě, ukaž předloktí!" rozkázal Sirius a zlověstně se k němu blížil.

"Předloktí? Ale, ale proč?" vykoktal Donovan poplašeně a očima těkal po celé místnosti.

"Hádej," ušklíbl se Peter a výhružně si prokřupal klouby. James fňukal na podlaze a tahal z nohy ostrý úlomek.

"Ale, přece si nemůžete myslet, že bych já... To ne, to bych přece nikdy..."

"Nežvaň!" utrhl se na něj Sirius a prudce mu hmátl po levé paži. Ray byl natolik v šoku, že se ani nebránil, když mu Black vyhrnul rukáv hábitu až k rameni a zůstal zírat na jeho předloktí.

----

Tak co myslíte? Setkali se Pobertové se smrtijedem? 😳😶🤐

Doufám, že se zatím líbí. Nebojte, nejlepší momenty máte stále před sebou :). Písnička, která přenesla Poberty Merlinvíkam, je nahoře v médiích.