Přiznání, Odjezd do Česka, Šok

45 1 6
                                    

Ráno jsem se probudila první hned jsem věděla proč, určitě všechny kromě Klárky bude bolet hlava takže jsem přišla do kuchyně kde jsem nachystala prášky a vodu. Poprvé jsem vešla do Samového pokoje kde byl Vitaa a Domča oba byli na posteli a drželi se,,Že by jsi to už řekli?,, V duchu jsem se zeptala no takže jsem je vzbudila.

J: Domčo,Vito vstávat
V: Co se děje? *chytl se pořádně za hlavu*
J: No na to jsem myslela * podala jsem mu prášek se sklenici vody to stejný i Domčovi*
J: Ještě se trochu prospěte já jdu zatím rozdat vodu dál po baráku dobrou
V,D: Dobrou

Dál jsem šla za Matym a Klárkou. Klárka už byla vzhůru.

J: Ahoj nesu tady Matymu prášek s vodou ať si potom kdyžtak veme
K: Neboj dohliadnem na to
J: Dobře tak se ještě prospi vždyť je šest
K: Ďakujem aj tie asi si ešte prespím
J: Tak fajn já jdu ještě za tvým bratrem tak dobrou
K: Dobrú

Potom jsem šla dolu za Samem, Sam byl kupodivu vzhůru tak jsem nic neříkala a podala mu prášek se sklenicí vody.

S: Ďakujem
J: *usmála jsem se* Je pravda to co si říkal včera?
S: Hej áno
Chystala jsem se k odchodu když v tom mě Samuel chytl za ruku a přitáhl si mě k sobě.
S:Nikam nechoď
S:Milujem ťa a takto to bude navždy
Chvilku jsme se dívali do očí a potom udělal něco co by jsi přála každá jeho fanynka propojil naše rty. Chvílí jsme se tam líbali a potom se mě Sam zeptal:
S: Staneš sa mojou priateľkou?
J: Ano *dala jsem mu pusu
Chvilku jsme tam stáli v objetí když v tom..........

V: Ty jsi jí to konečně řekl
J: Ty jsi o tom věděl
V: Jo *a začal se chechtat*
J: Tak jdeme chystat snídani

Chtěli jsme jít ale vyrušily nás jisté zvuky. Očividně od Matyho a Klárky

D: Taky to slyšíte?
J: Ne tak jsme asi úplně hluší
S: Že to nie Klára
J: Samko klid
V: Samko zachvíli je plnoletá a hlavně je hustý že si to rozdali vaši sourozenci spolu
J: Vito to je vážně povzbudivé
S: Hej ja to nemôžem počúvať
J: Tak si zapneme hudbu

Zapli jsme hudbu a já začala dělat toasty kluci zatím tančili a dělali kraviny. Když jsem měla toasty hotový tak přišli ti dva.

D: Tak co jak bylo?
M: Proč se ptáš?
J: Milý bratříčku byli jste slyšet tak moc že jsme málem neudrželi Sama a proto máme nahlas ty písničky
M: Ouuuu pardon
J: Radši pojďte jíst
U jídla
D: Tak jste spolu?
K,M: Ano
J,S,D,V: Gratulujeme

Následující týden nebyl nějak zajímavý jenom že jsme si pořídili všichni dohromady byt a tam spolu bydlíme.

Jednou odpoledne jsem viděla u Emči story kde bylo: Mám sbaleno teď už odjet. Rychle mi bušilo srdce. Proč mi to neřekla? Bála se? Kladla jsem si otázky několikrát jsem jí volala ale nezvedala tak jsem si nazula boty a běžela k ní domů nikdo mi neotvíral napadl mě ještě autobus. Když jsem tam doběhla Emča tam stála, takže jsem se jí zeptala:

J: Kdy jsi mi to chtěla říct že jedeš pryč?
E: Nějak by jsi se to dozvěděla a nechtěla jsem aby jsi brečela
J: Ale to bych i tak brečela že jsi se nerozloučila semnou a s lidmi

To jsem ani nedořekla protože se zamnou objevili kluci a Klárka celý zádýchaní.

J: Je to nutný tam jet?
E: Budu tam měsíc možná dva, slibuji že si budeme každý den volat
J: Dobře
E: Ať jsi se Samem co nejdýl
J: Děkujeme

Hromadně jsme se obejmuli, rozloučili a Emča si šla sednout na svoje místo. Mě stekla slza po tváří Sam mi jí utřel a usmál se na mě potom jsme mávali a dívali se jak autobus mizí v dáli. Potichu jsem řekla: Ahoj Emi měj se tam dobře. Sam mě už jenom obejmul a šli jsme domů.

Tak další kapitola za námi EmaKratochvlov


Jednou spolu Vždycky spoluKde žijí příběhy. Začni objevovat