"Nikolasi dáš si kafe?" Šla jsem za svým spolubydlícím a nejlepším kamarádem. "Tyvole co strašíš, vždyť je sedm ráno" Řekl naštvaně, no dobře budu to brát jako ne řekla jsem si potichu se smíchem, aby to neslyšel, protože po ránu nemá náladu na vtipy, ale to poznáte samy.
Zaliju kafe a jdu spolecně s mým psem Eddim na balkon. Miluju můj výhled, který je na celé Pardubice.
Abych vám řekla něco o sobě. Jmenuji se Veronika Tichá. Je mi 19 let a žiju jak už jsem naznačila v Pardubicích. Mám byt s Nikolasem. Chodili jsme spolu na základku, ale ne do třídy. Nikolas je o rok starší, ale i přes to jsme spolu dělali neskutečne moc hloupostí, jak přes moji první zkušenost s marihuanou tak další a mnohem horší věci. Pracuji jako barmanka v klubu který je cca 8 minut chůze od našeho bytu, takže mi to maximálně vyhovuje.
Po dopití kávy a pár cigaretách se jdu umýt. Vlastně ani nevím proč vstávám takhle brzo, protože pracovat jdu až večer.
Po sprše, kde jsem si myslela, že jsem byla chvíli jsem zjistila že už je čtvrt na jedenáct. A to je akorát čas na to abych šla vařit oběd. Protože jsem vystudováný kuchař číšník není to pro mě problém a baví mě to. Nikdy jsem nebyla školský tip, prostě nemyslím si, že škola je všechno, ale tak každý na to máme názor jiný. Z mého přemýšlení mě vytrhne přicházejicí mrtvola, která si podle mého zjištění včera zase ožrala držku do bezvědomí. Omlouvám se za použí slovníku, ale u něho to jinak nejde.
"Čau kočko. Udělej mi prosimtě kafe a dej mi nějakej prášek nebo chcípnu" Oslovení 'kočko' je normální ani nevíte kolik lidí nám kvůli našemu vztahu nevěří, že jsme jenom kamarádi. Řekne Nikolas a za každým slovem jde vidět jak moc ho bolí hlava.
"Tady to máš frajere." Řeknu se smíchě a podám mu oč žádal.
"A co by si Pán dal k obídku?" Řeknu
tentokrát, ale bez smíchu zato s větší ironií.
Na to se mi odpoveď nedostane, takže si pujdu udělat hezky něco podle sebe.
Po vydatném obědu jsem šla umýt nádobý.
Dneska jdu do práce v 8 a teď je 5, až neskutečný jak ten čas utíká, ale možná to bude tím, že jsem trochu lhala a po obědě jsem nešla hned mýt nádobý, ale čuměla jsem na seriál a u toho usla.
Je 7:20 což znamená příprava do práce. Dneska byl doslova rest day a jsem za to ráda takovouhle "dovču" jsem potřebovala.
No nic jdu se namalovat. Maluju se dost výrazně, ale teda jenom oči, makeup jako takovy nepoužívam vůbec. Takže po líčení očí, obočí a konturách se můžu obrátit na zbytek svého těla, čímž je oblečení.
Vezmu si kožené legíny a černé tílko. Na nohy potom nazuju martensky, které asi nezní jako top pracovní obuv, ale jsou pohodlné a je v nich teplo, protože je duben a ještě počasí není top beru si i lehčí, ale teplou bundu. Před odchodem si naposledy rozčešu svoje dlouhé přírodně blonďaté vlasy.
Už je jedna hodina raní. Dveře se otevírají a přichází další nával zákazníku.
Po obsloužení asi 5 starých, slizkých, nechutných uchylných, víc mě toho nenapadá, chlapů. A pár seschlých kukuřic (pardon já musela xd) je tu dost prázdno dneska, což mi vůbec nevadí ba naopak.
"Jednoho panáka becherovky, prosím" Řekne sakra hezkej blonďák (s blond se mi Dominik líbí nejvíc sorry), má na obličeji dost tetování. Slyším jak se zasměje a dojde mi, že na něho čumim jak na svatej obrázek. "Jojo hned to bude" Řeknu rychle a uvnitř umírám trapností.
"No nic krasavice já půjdu." Řekl po asi dalších 5ti panácích. A kde vzal k sakru oslovení 'krasavice' "Jo a mimochodem jmenuju se Dominik." Přišel ke mně, než jsem ale stihla něco říct odešel. Vůbec nechápuco se stalo, ale byl hezkej.
Konečne po tolika hodinách na nohou si můžu jít lehnout zívnu si a doslova skáču do postele ve které hned usnu.
Ahooj, takže první dost zdlouhavá kapitola, ale nebojte půjde to rychle😇❤️
(Pokud jsou tam nějaké chyby moooc se omlouvám)
