Boy from the bus [ Larry Stylinson] (CZ) POZASTAVENO

Chapter I.

Louis

"Loui?" stálo na papírku, který mi podstrčil můj nejlepší kamarád. Seděli jsme spolu v lavici a jelikož byla hodina, tak jsme nesměli mluvit.

Vazl jsem propisku a na papírek načmáral " Ano, Nialle? Co potřebuješ?" a papírek mu nenápadně přisunul.

Převzal si ho, přečetl a následně na něj něco napsal. Poté papírek předal zase mě.

Než jsem si ho však stihl přečíst, tak se stala jedna hodně nemilá věc.

"Pane Tomlinsone, jak je možné, že místo, aby jste poslouchal můj výklad, si čtete nějaký papírek? Jste ve škole a tady je důležité pouze studium, kamarádské záležitosti si nechte na přestávku nebo až vyjdete ze školy. Dneska budete po škole" zavrčela na mě učitelka. Protočil jsem očima. Píča jedna.

Podíval jsem se na Niall, kterému na tváři hrál pobavený výraz. Hajzl. Vyhrl jsem na něho vražedný pohled.

" Nebojte, pane Horane, vy tu s ním zůstanete. Jste po škole" usmála se učitelka a vrátila se ke svému výkladu.

Tentokrát jsem se na něho podíval s 'haha' pohledem a on byl ten co mě vraždil. Hihi. Trošku se nám to tu obrátilo.

~~

" To je kráva. Jak já ji nesnáším." vztekal se Niall, když jsme vyšli ze školy.

Bylo pět normálně jsme měli jít že školy ve dvě. Kinda jedna, nás tam nechala tři hodiny sedět a stále do kola psát ' O hodině nemám mluvit ani jakkoli jinak vyrušovat'

Jedno mi řekněte. K čemu jim to pak kurva je? Zbytečně popisujeme papír. Navíc mě bolí ruka jako čert. Kruci. Jak si mám teď vyhonit?

" Jo já ti taky nesnáším. Chci jinou učitelku" zavrčel jsem a protřepal bolavou ruku.

" Kamo, taky tě tak moc bolí ruka?" zeptal se.

" Jo, tohle ji nedaruju, krávě" utrousil jsem si sám sobě pod nos.

"No nic musím letět domů" rozloučil se Niall a už si to štrádoval po chodníku pryč.

Já mezitím vzal do ruky mobil a vytočil mámino číslo. Ano každý den mě vozí do školy i ze školy buď máma, táta, nebo šofér.

Jenže šofér má volno a táta je mimo město, takže ani jeden pro mě nepřijede. Zbývá mi máma, která mě ještě seřve za to, že jsem byl opět po škole.

"Ahoj mami" slušně jsem pozdravil, když mi to po několika minutách zvedla.

" No nazdar, zase po škole, viď? Mohl by se jeden týden obejít bez toho, že by jsi byl po škole? Asi ne viď? Bych toho po tobě asi chtěla moct, co?" ozvala se máma. Ta je zase příjemná. Kdo ji nasral tentokrát?

"Omluvám se. Přijedeš pro mě?" zeptal jsem se.

" Nerada ti ro říkám, ale budeš muset jet autobusem, broučku" oznámila mi mamka.

" Ale mami" Chtěl jsem protestovat.

" Žádné ale mami, prostě pojedeš, uvidíme se doma, ahoj" ukončila hovor.

Naštvaně jsem vložil mobil zpět do batohu a rychle se rozešel na autobusovou zastávku, abych ten autobus vůbec stihl.

Nikdy v životě jsem nejel autobusem. To bude ještě zajímavé. Co mám vlastně vůbec říct? Kolik mě to bude stát? Je vůbec u nás zastávka? Kurva.

~~

Seděl jsem asi půl hodiny na zastávce, než přijel konečně autobus. Naštěstí předemnou nastupoval jeden kluk od nás ze školy, co bydlí kousek od nás. Jaké to štěstí, že?

Rekl jsem to samé co on a byl v suchu. Zaplatil a s lístkem si šel sednout. Hledal jsem volné místo a víte jak se říká kdo hledá ten najde no a já našel.

Ale budu muset jen po zpátku. No nevadí. Pohodlně jsem se usadil a podíval se do zádu na pěti sedadlové místo v autobuse.

Přímo uprostřed, kam jsem měl nejlepší výhled, seděl nejvíc sexy chlap, kluk, muž na světě. Bože. Pohled na něj byl jako pohled na bohy.

Měl tričko s krátkým rukávem, takže byly vidět jeho inkoustem poseté svalnaté paže. Ten musí chodit do posilky.

Co mi překáželo byla holka sedící vedle něho, no nevadilo by mi to tolik, kdyby s ním neměla propletené ruce a nelíbala ho na tvář následně i na ústa.

Tu holku jsem znal. Byla to Taylor Swift. Moje bývalá kamarádka. Bavili jsme se spolu pomalu celý prvák, než se stala jedna věc a my se přestali bavit.

Je to holka z druhý třídy. Stala se z ní docela namyšlená kunda.

Byl jsem zklamaný. Aspoň trochu jsem doufal, že ten kluk bude gay. Ano jsem gay. Ne nestydím se za to. A ne rodiče to nevědí. Tedy otec to neví. Mamk jo.

Ale je tu šance, že je bisexuál. Určitě musí. Nebo zkrátka ještě neví, že je na Louise Tomlinsona. Ale já mu to velice rád pomůžu zjistit. Hihi.

Jenže pořád mi tu překáží ten fakt, že je zadaný. Musím se pokusit je nějak od sebe oddělit. Donutit je, aby se rozešli.

Hmmm plán se už rodí v mé hlavě. Stačí ho už jen zrealizovat a kdyby nevyšel hold bude můj mozek přijít na plán B. Ale myslím, že plán A vyjde bombasticky.

Dál jsem se díval na něho a pohledem zkoumal každý kousek jeho těla, až jsem došel k očím a zjistil, že mě pozoruje. Kurva.

Taylor naštěstí koukala někam na něho a nevšímala si mě. Zatímco on si mě všímal. Nevím jestli bohudík nebo bohužel.

Byl jsem rudý až na zadku. Nechápu jak jsem se mohl nechat chytit. Kruci. Sklopil jsem pohled, ale když jsem ucítil intenzivní pohled na mé hrudi, tak jsem hlavu zpět narovnal.

Spokojeně se na mě podíval, kdyz uviděl mé červenající se tváře a jazykem přejel přes své rty. No doprdele. Myslím, že krev z tváří se už dávno vypařila a míří od úplně jiné části mého těla. Kurva.

Zkontroloval jsem dolní část svého těla. Menší boule znát byla, ale nic hrozného.

Zvedl jsem pohled k němu. Něčemu se smál. Nevím zda to bylo mě, nebo tomu, co řekla Taylor. Je možné, že na mě třeba ani nekoukal a byl to někdo jiný.

Pohled jsem stočil k okénku a radši koukal ven.

Zastavili jsme a oba dav se zvedli. Nebyla to moje stanice byl to Holmes Chapel. Poslední stanice, před tou mou.

Oba dva ruku v ruce vyšli z autobusu a já si nemohl nechat ujít pohled na jeho zadek. Hihi. Má ho hezkej. Tak rád bych ho přes něj plácl. Ne Louisi. Žádné úchylné myšlenky, stále jsi v autobuse, nezapomínej na to!

Dojel jsem zdárně k mé stanici a vyšel z autobusu. Následně jsem došel utahaný domů a svalil se do postele.

Jízdy autobusem budu absolvovat jedině, když tam budu mít vždy takový krásný výhled. Jinak mě do toho autobusu nikdy nedostanete.