Jiná Zem

Nezdařená procházka

  Diana seděla na zahradě u stromu a četla si. Čtení milovala. Bylo pro ni jiným světem, světem ve kterém se stát kýmkoli a kde se cokoli mohlo stát.
  Najednou přijel na kole Boris a doběhl k Dianě. >Můžeme vyrazit? < >Jasně. Ještě doběhnu pro Zitu<  Zvedla se a odbehla do domu. Za chvilinku byla zpátky i se svou sestrou Zitou.
  Vyrazili do lesa. Na srnčata a jiná mláďata se všichni těšili. Chodili se na ně dívat každý rok.
  Šli rychle ale potichu. Vstoupili do lesa a zastavili se. Na chvíli se za poslouchali do zvláštního ticha. Nebylo slyšet vůbec nic. Udělali pár kroků dopředu a čekali na nějaký zvuk. Nic. Obvykle se zvsech stran ozývalo spoustu zpěvu ptáků a z dálky někdy zaslechli troubení jelenů nebo zavytí vlků. Dnes nic.
  Ticho bylo nepříjemné a v dětech vzbuzovalo nedůvěru a strach. Najednou vzletělo hejno ptáků z míst kde byl jeden z nejhezčích paloučků v lese. Děti se rozběhli tím směrem.
  Doběhli na palouček, ale nic tam nebylo. >Zvláštní< zašeptala Diana. Chvíli bylo ticho, ale to přerušil Zitino zvolání >Hele, srna!<
  Zvolala tak nahlas, že Diana, Boris i srna nadskočili leknutím. Srna odběhla a Diana s Borisem se otočili na Zitu se zlostným pohledem. Zita se provinile usmála.
  Diana se začala rozhlížet, jestli neuvidí nějaké jiné zvíře, ale pokud tady nějaké bylo, tak už dávno uteklo.
  >Měli bychom se vrátit, dnes už nic neuvidíme< řekl Boris. Pohlédl na Zitu. >Půjdeme?< Diana se ještě jednou rychle rozhlédla, v tu chvíli jí to došlo.
  Otočila se k Borisovi, >To nepůjde. Jsme na jiném paloučku. Domů netrefíme.< Boris na ni jen koukal, pak se pomalu rozhlédl. Také si to uvědomil.
  >Co?< zeptala se po chvíli Zita, která ničemu nerozuměla. Většinou byla dost natvrdlá, což se teď vůbec nehodilo.
  Diana si povzdechla a opatrně šla na palouček. Boris radši vzal Zitu za předloktí a šel za Dianou.