Z pohledu Anastázie:
..Běžím po silnici celá udýchaná a rozcuchaná. Právě jsem se pohádala s mým klukem Alešem. Miluju ho, ale někdy mě štve, že je schopný se naštvat kvůli každé pitomosti.
Jsem už tak unavená, že nevidím na cestu, tak si radši sednu než někde omdlím vyčerpáním. Sedla jsem si na kraj silnice a popadám dech. Ze zatáčky vyjelo auto obrovskou rychlostí a narazilo přímo do mě. Cítím obrovskou bolest a skácím se k zemi. Nikdo mi nepřijde pomoc, ani nemůže, protože ten řidič je mrtvý.
Z pohledu Aleše:
,Co to sakra dělám? Anastázii miluju a nechci jí opustit! Já jsem tak hloupý'.
Dojedu domů, ale tam není a rodiče se po ní už taky shánějí. Vyběhnu rychle před dům a sedám do auta, rozjíždím se směrem k mému domu. Jedu strašně rychle, ale na silnici mě zastaví policie, že zde došlo k bouračce. V hlavě mi mžikne myšlenka, že by to mohla být Anastázie, ale rychle ji zaženu, jelikož si představuju Anastázii jak sedí před domem a čeká na mě. Otevřu dveře a vyjdu z auta. Na místě nehody je i pohřební služba. Musela to být brutální autonehoda. Přiblížím se blíž a vidím něco co jsem nikdy vidět nechtěl. Na zemi leží tělo a na ní plachta, ale nejhorší je, že z té plachty vylezla ruka se stejným náramkem jako má Anastázie. Polije mě studený pot a začnu se klepat. Odhrnu plachtu a vidím jí. Zkrvavenou Anastázii. Je studená jako led a bílou pokožku jako sníh. Je mrtvá a můžu za to já. Kdybych se s ní nepohádal, tak tu teď neleží mrtvá. Všimne si mě policista a přijde ke mně.
, Vy jste její příbuzný?' je vidět že je mu to taky líto.
, Její přítel..' cítím tlak na hrudi, ale nevyjde ze mě žádný vzlyk, jen přiškrcený sten.
, To je mi moc líto, smrt byla okamžitá, jestli vás to uklidní, tak nic necítila'
Přikývl jsem. Policista odešel a já se na ní naposledy podíval. Už nikdy neuvidím její krásné modré oči, už nikdy neuvidím jak se usmívá, už jí nikdy neuvidím. Ta myšlenka mě ničí. Nasednu do auta a nahodím zpátečku, je mi jedno jestli někoho zabiju nebo ne, ale chci umřít tam kde ona. Rozjedu se rychle proti místu nehody. Cítím nekonečnou bolest, ale aspoň budu navždy s ní. V tu chvíli mé srdce dobilo naposledy.
ČTEŠ
Krátké Milostné Příběhy
Romance„Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene." Krátké příběhy ...