Dcera ledu

3. Kapitola, Magický soud.

Vojáci i odvedly Arianu k elfímu soudu. Když se rozevřely dveře do soudní síně, naše hybridka viděla sedadla naplněné elfy a mágy. Nechápavě se rozhlédla a viděla v první řadě sedět povědomé tváře. Když ji stráže rozvázaly magické pouta, rozeběhla se k rodičům. Když ale přistoupila blíže, viděla jen skleslé obličeje. Zeptala se jich proč je tady. Matka zvedla oči od podlahy, podívala se Arianě do duše a zesmutněla ještě víc. Zapíchla se očima zpět do země.
Stráže zase chytli Arianu a odvedly jí blíže k soudci. Vojáci posadily Arianu vedle soudce na židly před žlutě třpitící se lavici. Ariana odtrhla hlavu od davu a podívala se, na soudce a vykoktala: ,,P p promiňte, ale co tady dě-."
Soudce zvedl kouzelné kladívko a bouchl s ním do podložky na soudcovském stole. Kladívko vykřiklo: ,,Soud začíná!"
Soudce se zahleděl do dáli a zakřičel: ,,Sešli jsme se tu dnes, abychom odsoudili, Arianu, za její zločiny proti rase elfů. Ariano Ledová, jsi žalována za spřánutí se se smrtelníkem! Máš něco nebo někoho kdo by tě obhájil?"
Ariana se zvedla z dřevěného sedadla, podívala se na soudce, potom otočila hlavu na dav a řekla: ,, Já sice nevím proč jsem tady, ale co vím je to, že lidé nejsou takový, jak si myslíme. Petr je člověk a když jsem byl,la vyčerpaná tak se o mě staral. A neublížil mi. A tak vás všechny žádám o to aby jste šli se mnou do lidského světa a poznali se snimi. To je vše."
Soudce odtrhl oči od Arian, a když se vspamatoval z tranzu. Otočil hlavu na elfy a mágy sedící s otevřenou pusou a dívající se na Arianu a vyskřehotal: ,, Takže kdo je pro svou oči Ariany ať zvedne ruku."
Rodiče Ariany seděly dál nehnutě na místě, ale pak se probudili z přimražení a zvedla ruku. Když se tak stalo, zvedli ruce i další elfové a další mágové až jich mělo a nahoře ruku 28 elfů a 15 mágů. Soudce započítal hlasy a prohlásil: ,, Protože je pro uvolnění Ariany 43 hlasů a na zavření Ariany je také 43 hlasů, tak se také účastním hlasovaní. Takže teď je to 43 proti 44. Ariano Ledová, jsi odsouzena na 69 let vězení, ve kterém nestarnete. Všichni s hlasem pro propuštění Ariany začaly bučet, jak je to nespravedlivé a že má být Ariana propuštěna. Soudce se vzdělávat ze židle, vedle svého vysokého stolu a vší silou praštil svým kladívkem do stolu. Kladívko zakřičelo: ,, všichni buďte zticha!"
V síni zavládlo hrobové ticho. Elfí patrioti vzaly Arianu, dali jí světelné pouta a odvedl, jí zadními dveřmi. Rodiče hybridky běžely za ní se slzami v očích, ale vojáci je zastavily u dveří a řekly, že můžou Arianu navštívit v úterý přes volací okno.

Vojáci odhodily Arianu do vězení a zavřely dveře. Jeden z těch vojáků si sundal čepici a řekl: ,,A abych nezapomněl, ve vězení nefungujou kouzla. Takže se ani nesnaž zdrhnout. Když ona i odešli z místnosti, tak se Ariana otočila do jejího nového domova. Na druhé straně vězení se něco šustlo. Ariana přistoupila blíže a viděla Petra, jak sedí na lavičce a smutní. Petr odtrl oči od podlahy a koutkem oka se podíval na Arianu a sklesle řekl: ,, Proč? Já si myslel že kouzelné bytosti jsou hodní a né takhle zákeřní. Prý "lidský démon". Pche."
,, Já jsem také z toho překvapená, že nás sem hodili. Musíme se odtud dos-. nedořekla to
Slyšíš to? To zní jako křik. Vychází to že zhora od soudní síně. Dveře do vězení se najednou on prudce rozevřely. Někdo vešel na schodiště a šel pomalu dolů. Bylo slyšet, jen praskání kamenů pod nohama osoby, jenž jde po chodech dolů. "Klap buch, klap buch buch." Je tohle se ozívalo.
Klapání najednou přestalo a osoba se objevila před Arianou. Ariana jehla ani ne barvou. Vlasy jí ofoukl studený vítr. Ariana se zadívala na horu do obličeje obludy. Ošklivost obludy jí vylekala tak že uskočila. Na hlavě měla sedm oči čtyři po straně a tři uprostřed. Měla také dva jazyky a tři pusy. Jednu pusu bez jazyka. A na hlavě měla pár vlásku. Ariana se postavily rovně a chtěla se zeptat: ,, dobrý den, já jsem Ari-." Obludy jí chytila, ukázala import Petrovy a oba dva vynesla přez dveře věznice až ven na povrch. Když, přecházely přez soudní síň, Ariana zahlédl elf, a mágy ležet na zemi (mrtvé). Když obluda vyšla na povrch vyskočil tak vysoko že mohla přeskočit jedním skokem celý kontinent. Obluda doskočila na jednu věž, několik set kilometrů od soudní síně. Když obluda pustila Arianu a Petra na zem přišel jeden starý už s dlouhými bílémi vousy a vlasy. Dědeček přistoupil blíže a vyslovil : ,, Ariano! Moje malá Ariano! Tak, jsi ten nejmocnější tvor ve vesmíru. Protože ty jsi se narodila v den, kdy byla lura nejblíže k planetě zemi a t, jsi z ní načerpal bezmeznou sílu. A když jsi ještě byla narozena spojením elfa a mága, jsi nejmocnější bytost ve vesmíru! "Kašli" " kašli" promiň jsem už moc starý."
Ariana se na dědu nechápavě podívala a prskla: ,, Já? To jako myslíš vážně? A kdo jako vlastně jsi? Počkej! Budu hádat. Tak, jsi nějaký čaroděj, který mě chce použít k vyhubení nějakého druhu. Že ano?"
,, Ne to právě že né. Já chci udělat mír mezi druhy. K tomu tě potřebuju." Vysvětlil dědeček.
,, A co Petr?" Ukázala Ariana prstem na kamaráda."
,,Jo malém bych zapomněl on je klíč, bez něho to nepůjde. A jen pro zajímavost jmenuji se Sirius Blade."
,,A kčemu potřebujeme klíč?" Zeptal se zvídavé Ariana.
,,K odemčení cesty do jiného světa. Musíme totiž získat jednu věc bez které neuděláme mír."
Petr ho zarazil a řekl: ,, Tak hele, já vím že by bylo super kdyby jsme udělali mír. Ale jakou věc tam chcete? A do jakého jiného světa? Proč vždycky nic nechápu!" Křikl. Petr chytil Arianu za ruku a odvedl jí kousek dál a pošeptal jí do ucha: ,,Hele já tomu dědovi ani trochu nevěřím. Co když nás chce jenom využít?"
AriNa stěkla: ,,Já mu věřím, protože mír je to nejdůležitějš-." Ariana si vspoměla na mrtvoly v síni, otočila se na dědu a řekla. U podezřívavým tónem: ,, Proč tvoje zrůda zabila všechny ty elfy a mágy v soudní síni?"
Děda se otočil na bestii: ,,Proč jsi tam ti bytosti zabyl?"
Obluda najednou promluvila: ,,harkuky skamks kakka aaaa!"
Děda pootočil hlavu na Arianu a řekl: ,, nějaké oběti pro mír musí být. No nic, běžte si už lehnout, zítra vyrážíme brzy ráno.
Než stačila Ariana něco říct, děda byl pryč.

Pokračování příště...