Ráno jsem se probudil a koukl se na vedle se ležícího Deama, nechám ho spát celou noc mě utěšoval. Jo musím mu za to poděkovat, a myslím že ne naposledy. Mezi tím jsem nám šel udělat snídani. Šel jsem na naši malou farmičku a vzal tam pár obilí, šel jsem k nějakému stroji vložil ho tam a čekal až se upeče. Uslyšel jsem nějaké zvuky, že by se probudil? Vzal jsem bagetu a šel za ním ,ale místo Dreama tam stál nějakej týpek s červenou vestou. Rozběhl jsem se a flákl ho tou bagetou do hlavy, on to evidentně nečekal a skácel se k zemi. Stál jsem nad ním s vykulenýma očima a přemýšlel co s ním. Najednou jsem za sebou uslyšel kroky, rychle jsem se otočil a oddychnul jsi. „co se stalo? ajooo ti od vedle hezky jsi ho vyřídil." a odkopl ho do voidu.
Popravdě jsem nespal ,ale čekal jsem jak ho zvládne. Viděl jsem ho jak přichází a byl jsem připraven vystartovat ,ale zvládl to. Popravdě že ho flákne bagetou jsem nečekal ani já a nejspíš ani on. chvilku jsem ho pozoroval co udělá a když tam jen tak stál přišel jsem a odkopl ho do voidu George jen na sucho polkl a dál to radši nekomentoval. „udělám novou snídani" „pomůžu ti"
Takže jsme udělali novou snídani sedli si na deky a koukali se spolu na východ slunce. „chci se ti omluvit za to že jsem tě v noci nenechal vyspat a že jsi mě musel utěšovat" jsem jak malí mimino které potřebuje maminku. „ale prosím tě nevadí každý má někdy noční můry" a usmál se na mě a já mu úsměv oplatil.
já se omlouvám že už tři dny nevyšla kapitola ,ale jsem líný prase který nemá nápady a neumí gramatiku. :)
ČTEŠ
DNF-last game
FanfictionSlyšel jsem kolem sebe hlas, jak říká něco v tom smyslu ¨probuď se¨ a tiché ¨prosím¨. Chtěl jsem otevřít oči ,ale nešlo to najednou jsem ucítil tlak na mé ruce.
