Byli to dva dosti podobní lidé, vždycky tomu tak bylo. Stejné přitahuje stejné. Energická dívka narozená ve znamení Berana a kluk ve znamení Vah, toužící po moci. Nečekali, že by se něco takového stalo. Každý si svůj protějšek představoval jinak. Přesto se jako černá s bílou dokonale doplňovali. Sabina a Jakub.
Supr Sába pov:
Vešla do poloprázdné třídy. Tihle lidé s ní budou čtyři roky. Byla plná naděje, věčný optimista, věřila v to, že tito lidé jí budou stát po boku, že jim bude moci věřit, že je bude považovat za své přátele. Samozřejmě, neodolala a lačně si prohlédla všechny kluky. Zpočátku si myslela, že jsou tři, chyba lávky, třetí byl ve skutečnosti (supr čupr mega felák a borec) holka. Ti druzí dva ji zklamali, věřila v lásku na první pohled a doufala, že v první školní den na střední škole přijde něco magického, někdo magický. kdosi, kdo jí vžene červeň do tváří, rozbuší její srdce nebo rozptýlí motýli v jejím břiše.
,,no na žádný supr sexy to tu nevidím" hlesla ke své vyšší kamarádce. ,,třeba ještě někdo přijde" odpověděla jí. Bára nepatřila mezi ty největší optimisty, ale chtěla Sábu podpořit. ,,snad" vydechla polohlasem, možná pro obě, možná jen pro sebe. posadila se na volné místo. přesto, že hleděla před sebe, v periferním vidění však stále sledovala dveře. několik sekund před osmou do nich vešel kluk, vysoký, nedokázala odhadnout kolik mohl měřit, ale zajisté to bylo více, jak metr devadesát. necítila nic, jen ponurou atmosféru, která vešla do třídy spolu s ním. když se posadil do poslední lavice k oknu, odtrhla pohled. to nadšení jí postupně opouštělo. plná beznaděje seděla opíraje se o svou ruku. občas někdo něco pronesl s domněnkou toho, že je vtipný. ona se však ani nepousmála.
když asi ve čtvrt na devět do třídy vešel poslední kluk ze čtyř, nezvedla pohled od své lavice. nevěřila v to, že by právě on za něco stál. ,,všechno v pohodě?" zeptala se jí Bára. usmála se na ní ,,jo, jasně, všechno v poho" ušklíbla se. za těch několik let svého života se naučila přetvařovat.
zbytek toho dopoledne se víceméně jen válela po lavici. přestože všechno ostatní na tomto dni bylo naprosto v pořádku, tenhle vroubek jí bolel. bylo to něco, co si představovala jako neměnné. při cestě na oběd se, ale otřepala. tohle by jí nemělo ovlivnit, někdo se najde. někdy.
bylo tu pár holek, se kterými si sedla hned při prvním obědě. těšilo jí, že si s někým hned ze začátku rozumí. nesledovala moc, kdo seděl s kým, moc jí to nezajímalo. věděla jen, že ten vysoký kluk si sedl s tou holkou, o které původně smýšlela jako o klukovi. nakonec jí to, ale nedalo a rozhlédla se po jídelně. otočila se a její srdce na chvíli vynechalo. přímo na ní hleděl pár blankytně modrých očí. ten čtvrtý kluk. nemohla uhnout pohledem, koukala mu do očí a měla pocit, že se cosi změnilo. nakonec od něj ale zrak odtrhla a ten pocit po chvíli zmizel. rukou si prohrábla své husté blond vlasy.
nemýlila se, všichni čtyři jí za to nestáli.
kretén vibes Jakub pov:
*o týden později*
,,ona je bohyně" vydechl vedle blonďatého chlapce jakýsi podřadný člověk, když zíral na jedinou holku v jejich třídě. nepřipadala mu hezká ani, co by se za nehet vešlo, ale byla tam jediná, takže po ní přirozeně šli všichni. kromě něj.
on měl na lepší.
chtěl tu holku, co ve čtvrtek potkal na nádraží. připadala mu dokonalá.
až později zjistil, že chodí do třídy s jeho bratrem. žárlil, protože by si přál být v její blízkosti každý den. nepochyboval o tom, že kdyby byl na místě svého bratra, byla by už jeho. doufal v to, chtěl, aby tomu tak bylo, téměř kvůli ní soužil svou duši.
dokud, nezískal perfektní příležitost. adaptační kurz. prostě se vymění, nikdo nikdy nezjistí, že místo Ondřeje tam s nimi je Jakub a on sám bude mít šanci být s ní.
*o týden později*
měli si spolu ve dvojicích povídat, zjišťovat o sobě drobnosti, oblíbenou barvu, pití, jídlo. ani na chvíli nezaváhal a byl za to vděčný, protože díky tomu teď seděl naproti dívce s dokonale smaragdovýma očima, co mu barvitě vyprávěla o tom, jak se její telefon dostal do tak katastrofálního stavu v jakém se nacházel nyní. a on hltal každé její slovo, oči mu přeskakovaly z jejích zelených očí na její plné rty, tak zatraceně moc ji chtěl políbit.
,,máš sourozence?" zeptala se najednou a jeho to vrátilo zpět na zem. zarazil se, pokud chce tuhle dívku získat, musí jí říct pravdu. opět jí pohlédl do očí. měl pocit, že jí vidí. panovačnou, tvrdohlavou, bezstarostnou, ale věrnou, oddanou a jaksi znuděnou, toužící po změně. snad se mu i rozbušilo srdce.
naklonil se k jejímu uchu a šeptl ,,jsem bratr svého bratra, dvojče Ondřeje"
supr Sába pov:
už jen z toho jak jí byl blízko se jí chvěl dech, když ale promluvil a ona cítila jeho dech na svém uchu, na chvíli se jí zastavil úplně. věřila tomu. protože to, co s jejím tělem dělala přítomnost tohohle kluka, nikdy přítomnost Ondřeje neudělala. nechtěla, aby se od ní odklonil. nechtěla přestat vdechovat podmanivou vůni jeho kolínské. ,,jak se jmenuješ?" šeptla, nechtěla ničit tu atmosféru, která mezi nimi nastala. zvedl ruku a zastrčil jí vlasy za ucho, v okamžiku se její tělo zachvělo. možná jí v ten moment i začalo vadit jakou moc nad ní má. ,,Jakub" vyslovil své jméno zřetelně a pomalu, jakoby na něm snad bylo něco zvláštního. jestli, kdy měl nad jejím tělem moc, teď ji ztratil. nemohla se nesmát, myslel si o sobě příliš a byl neskutečně patetický. propukla v záchvat smíchu a on na ní jen udiveně hleděl.
během chvíle jí došlo, že ani jeden z těch čtyř pro ní neznamenal vůbec nic, ale bratr jednoho z nich, tenhle kluk, co toužil po moci více než po čemkoli jiném, zasel do jejího nitra cosi, co jí dávalo naději. naději v to, že by se tu přeci jen mohla zamilovat.
