Začal den, jako každý jiný. Ano, východem slunce. Každý svůj průběh dne prožíval tak, jak byly jeho volby vybrány. Nemohu sem vypsat každý z nich, protože by to byla jenom teorie. A já svému příběhu, chci dát jiný směr. Jistě víte, jak prožíváte svůj každý den. Zda děláte co chcete nebo co musíte.
Povíme si, ale na začátek, že tento příběh je o ....... .
Každý si doplní sám, co najde v příběhu.
Slyšíte zpěv mladé ženy, co poskakuje v trávě bosou nohou a v ruce má boty? Neznámou, budeme oslovovat Zpěvanko, protože její hlas zazněl v korunách stromů.
Na jedné straně lesa u vysoké skály. Ztratil mladík botu. Budeme mu říkat pan Botička. Kolemjdoucí žena, držela v ruce košík na houby a všimla si muže, který se rozhlíží po zemi. Dívka byla o dost mladší než muž. Měl totiž na sobě jiné dobové oblečení, ale ve tváři byl přesto mladý. Myslela si, že tam také hledá houby. Inu vypravila se přes houští za ním. Les byl poklidný a všude bylo cítit jehličí a borůvky. Slunce mělo zářit, ale vlastně bylo dost zataženo. Ptáčci ve stromech zpívali. A hlas Zpěvanky utichl. Když přišla blíže, zjistila. Pán nehledal houby, ale botu. A jakou botu hledal pan Botička? To Vám poví sám příběh.
Dva mladí lidé natahují ruce a chtějí se představit. Jenže k tomu ani nedošlo, kolem jejich očí utíkají zvířata z lesa. Zpěvanka si nasazovala boty, co celou cestu radostně nosila v rukách, věděla, že zvířata neutíkají jen tak. Ptáci odlétali a jako poslední se zastavil jelen. Který koukal zpět ke svému domovu. Neuběhla ani vteřina a zmizel za ostatními ze své smečky.
Pan Botička stále hledal botu, když po něm chňapla ruka a strhla ho sebou, běžící z kopce.
Ale on křičel, že nemůže utíkat tak rychle bez své boty. Pak ale uviděl hořící les za jeho zády.
A kroky i bez boty nabrali rychlosti. Jsou ale v pasti!
Mezi hořícím lesem a východem z něj pryč, je jen skála a propast. Pod propastí je voda.
Nastal moment skoku a záchrany. Proč, ale je vše jinak?
Nacházíme se u břehu vody, kde ledové tělo, se snaží oživit jistý mladík po smrti jedné dívky.
Nepatří k sobě, vlastně se před pár minutami teprve poznali. Neznají svá pravá jména, protože nestihli představit se.
Utíkali spolu z hořícího lesa. Kde bylo potřeba skočit ze skály. Ptáte se, proč mladík neumřel? On totiž nestihl skočit a našel cestu podél skal, směr k jezeru.
Když ale došel bez boty, uviděl bílé tělo. Najednou si všiml, jak žena je krásná a že musí jí zachránit. Snažil se jí probudit. Mezitím co my dali jméno Zpěvance podle zpěvu. Pan Botička neznal ženu ani její jméno. On jí dal pusu na čelo a dočasné jméno Skokanko. Než se probudí, aby mu ho mohla říci sama. Naposled jí viděl jak přiskakuje k němu jako víla.
Zpěvanko jí budeme říkat my. Skokanku necháme pouze panu Botičkovi, pro kterého má jiný význam. Tento význam chápe jen on sám, i když spolu strávili jen pár minut. Musíte se ho zeptat. Pan Botička nemohl tak utíkat, jako žena. Né jen proto, jak neměl botu, ale na chodidle měl zranění, které bylo ještě čerstvé.
Mezitím co rozlišujeme jména. Žena se ocitla na pokraji smrti. Kde jí byla první volba dána nebe. Lákali jí, že její duše bude volná a ona najde klid. Ona ale chtěla znát druhou volbu. Nechtěla svůj po smrtný život, zaslíbit první volbě, i když už byla mrtvá. Protože ona nechtěla umřít, chtěla dál žít. Bůh se jí ptal, zda v něj nevěří, proto k němu nechce jít. Ona jen řekla, že věří v samu sebe a chce znát všechny své možnosti. Kam může jít. Proto tedy přivolán byl ten o kterém se tvrdí, že je zlý. Pán z opačného území. Říká se, že tam jsou zlý. Ale pokud si něco sami neověříme, jak víme, že to tak je. Víra byla mnohdy zneužívána, přes strach nebo manipulaci. Není důležité v co věříme, ale proč!
Pán"zla" jí řekl, že jí nebude lákat a zůstane jí to co má, jen nebude moci nikdy spatřit vodu. Protože jsou to zapomenutí piráti, kteří chtějí žít, jen už se nikdy nemohou vrátit tam, kde už žily. Zeptala se Zpěvanka na poslední věc. Zda jí zůstane stín v jejím těle. Pán " zla" jí řekl: jsou věci na které ani my neznáme odpověď. Piráti jsou zběhlí lidé, pro které na zemi nebylo pochopení. Proto jsou označovány za zlo. Dobro však, je jen to, co chceme vidět jako dobro.
Když se rozhoduje mezi dvěma světy. A tak moc by si přála. Mít třetí rozhodnutí-Být zas na živu. Ale co když jí nový směr, ať už brána nebes nebo pekel mohou dát nové zkušenosti a informace k tomu, aby mohla najít to, po čem touží. Domov.
Nemáme ani botu ani zpěv, a je to důležité? Ano, protože právě jsme ztratili dva důležité lidi z našeho příběhu. Pokud nejsme my a nevyprávíme své příběhy dál, naše tóny i kroky utichnou. Já zatím mám svůj zpěv i boty. A dokud je budu mít, budu žít.
Až mě potkáte zeptejte se mě, jak dopadl příběh BOTA A ZPĚV.
Pokud jsem už po smrti, věřte, že já zvolím třetí volbu, pokud po cestě nepotkám čtvrtou.
PS: TENTO PŘÍBĚH JSEM OPSALA ZE SVÉHO SNU, TŘEBA I SNY JSOU KLÍČEM K ODPOVĚDI.
AUTOR: NÝ
Nikola Procházková( nar.9.2.1994) Napsáno 25.8.2021
