duch vánoc | hp oneshot | snarry ✔

duch vánoc

Severus Snape seděl ve svém tmavém kabinetu, a opravoval eseje z lektvarů. I přesto, že byli Vánoce, a všichni si je užívali doma se svými rodinami, on seděl v Bradavickém hradu sám, a myšlenky na svátky zahnal. Neměl je s kým slavit, byl sám, naprosto sám. Jediné, co ho stále drželo při životě, byl ten brýlatý chlapec, se zelenými oky a černými vlasy. Myslel na něj každý den, už od chvíle, kdy ho spatřil poprvé. Jedině on držel jeho ledové srdce stále pohromadě.

Harry Potter seděl ve společenské místnosti, byl tam sám. Všichni z jeho koleje odjeli na prázdniny za rodinami, stejně tak i jeho nejlepší kamarádi Ron a Hermiona. Neměl jim to za zlé, kdyby totiž měl s kým slavit Vánoce, jel by domů též. Jenomže on nikoho neměl, nechtěl slavit svátky s tetičkou Petunií, strýcem Vernonem a jejich synem Dudleym. Cítil se sám, ano, měl své dva nejlepší kamarády, ale bez nich nebyl nikdo. V jeho srdci stále byla ta mezera, kterou z poloviny zaplňoval jeho profesor lektvarů. A proč jenom z poloviny? Protože věděl, že jeho city vzájemné nikdy nebudou.

Dnes byl Štědrý den a to mohlo znamenat, že se jedině dnes plní přání a dějí vánoční zázraky. Proto Harry sebral veškerou svou odvahu a napsal mu krátký, stručný dopis. Napsal mu jich již spoustu, ale žádné z nich mu nikdy nedoručil, nebo nepředal.

Severus pořád věřil, že se tuhle noc stane něco kouzelného, i přesto, že by do něj nikdo nic takového neřekl, pořád doufal, že se na něj alespoň v tento kouzelný den usměje štěstí. Proto, když se mu pod dveřmi objevila obálka, srdce mu udělalo kotoul, když alespoň trochu doufal, že by mohl být od brýlatého chlapce. Věděl ale, že jeho šance jsou nulové.

Obálka byla pečlivě upravená, nebylo na ní napsané vůbec nic, z toho také usoudil, že vůbec nemusí být pro něj. Malou chvíli přemýšlel, zda jí vůbec otevřít, ale došlo mu, že je to stejně jeho, kdyby byla pro někoho jiného, nepodstrčil by mu to ten někdo pod dveřmi. Když obálku otevřel, byl v ní papír s čerstvým inkoustem, z čehož posoudil, že dopis nemůže být tak starý.

Drahý, Severusi

pokud věříš na Vánoční zázraky, přijď dnes večer, přesně o půlnoci, na Astronomickou věž. Budu tě očekávat, nenech mě přestat věřit ve štěstí.

H. J. P.

Když Severus dočetl iniciály jména, srdce mu poskočilo radostí, nemohl uvěřit, že byl dopis od slavného Harryho Pottera, kterému patřilo jeho srdce. Stále ale neměl vyhráno, protože se obával toho, že se chlapec nudí a pouze si z něho střílí, nebo to mohl být další Protivův vtípek, který by vůbec nebyl vtipný.

Harry stál u zábradlí na Astronomické věži, vítr si pohrával s jeho vlasy, brýle měl zamlžené z té zimy a pozoroval zasněženou krajinu. V hloubi duše doufal, že Severus dorazí. Věděl, že možná čeká zbytečně, ale furt v něm byla špetka naděje, že se profesor objeví.

„Harry," uslyšel za sebou hlas, který byl pro jeho uši jako balzám. Neočekával, že přijde, nečekal to. Nevěřícně se otočil za hlasem, aby se ujistil, že je to opravdu onen muž. A byl, stál tam a koukal na něj svými tmavými oky, které Harryho tak fascinovali.

Severus se nakonec rozhodl, že opravdu přijde. Neměl co ztratit, za zkoušky nic nedal, a když šlo zrovna o tohoto chlapce, zkusil by úplně všechno.

Nikdy mu netykal, nikdy s ním nemluvil tímhle tónem. Vždy ho oslovoval příjmením, a také nenávistným tónem hlasu. Tenhle byl ale jiný, byl to vlídný, klidný a milý tón, který u Severuse mohl slyšet málokdo.

„Severusi," oplatil mu Harry. Jmenovaný muž nebyl zvyklí, aby mu jeho studenti tykali, ale on tohoto chlapce nebral pouze jako svého studenta, znamenal pro něj celý jeho svět, který už se pomalu rozpadal.

Severus neváhal a ke chlapci přistoupil blíže, nevěděl, co chce udělat, ale věděl, že mu chce být určitě na blízku. Harry byl promrzlý, protože na Astronomické věži v zimních měsících byla vždy zima, ale právě proto si vybral toto místo, věděl totiž, že sem nikdo jiný nepřijde. Snape si přál, aby ho mohl obejmout a zahřát.

Malý okamžik, co se k sobě přiblížili, se nad jejich hlavami objevilo jmelí. Oba se podívali směrem nahoru, kde se zmíněná rostlina nacházela.

„Víte, co se děje pod jmelím, pane profesore, a já nerad porušuju vánoční tradice" nadskočilo mu srdce nad oslovením. Moc dobře věděl, kam tím chlapec míří, a nebránil se tomu.

Oba překonali tu tenkou mezeru mezi nimi, a jejich rty se spojili v jedny. Pasovali k sobě, jako kousky skládačky. Zimní vítr zafoukal a sníh se snášel na pozemky Bradavického hradu, okolo to vypadalo, jako zimní přikrývka. Měsíc zářil na dvě postavy, na Astronomické věži, na dva muže, co si splnili svá přání.

A to byl důkaz, že se vánoční zázraky dějí, a přání se plní. Nebo se nad nimi slitoval samotný duch Vánoc? Kdo ví.

𝓣𝓱𝓮 𝓮𝓷𝓭

taky doufám v to že jste zažili nějaký vánoční zázrak, protože ty přece v vánocům patří ;) přeju vám krásné vánoční svátky a šťastný nový rok, doufejme, že ten další už bude lepší a klidnější

mám vás ráda ♡