Hayley Stilinski (teen wolf/Derek Hale)

2

Už zase stála v té odporné místnosti a měla nohy i ruce přivázany řetězy ke stropu a zemi. Měla na sobě rozrhané bílé šaty a celá byla špinavá a od krve.

Byla už vyčerpaná, že se ani nepokoušela vyprostit z řetězů. Jen tam tak bezmocně stála a čekala, až zase přijde. Měla hrozný strach a nejradši by byla doma nebo aspoň v náruči svýho dvojčete a táty.

Připadalo jí, že tam je snad už rok, ale byla tam teprve měsíc. Tak moc si přála zemřít, aby nemusela čelot tý bolesti, ale pořád se držela naděje, že znovu bude u svý rodiny.

Po nějaký chvíli slyšela jak zavrzaly parkety a hned na to i těžké a kovové dveře. Věděla, že to je on a co jí zase čeká.

Celá se třásla a zavírala oči, aby ho neviděla a nemusela čelit svý noční můře.

Slyšela jak jde blíž a po chvíli citila jeho odpornej dech na svý tváři, přála si, aby to byl jen sen, ale bohužel nebyl.

Cítila jak jí pohladil po tváři a musela se otřást odporem.

"Ahoj lásko" řekl svým slizkým hlasem.

"Hayley! notak probuď se!" slyšela mužský hlas, ale nebyla schopná to v tuhle chvíli rozeznat.

Prudce se posadil celá zpocená a vyděšená a hned se ocitla v pevném objetí svého dvojčete.

Hned jak si vybalila znovu ten sen tak se rozbrečela a nešlo přestat. Cítala jak jí hladí po zádech a šeptá uklidňující slova.

Stiles byl taky vyděšený když slyšel křik z Hayley pokoje a když mu teď brečela v náruči měl chuť se rozplakat taky. Ničilo ho jí takhle vidět.

"Stilesi?" oslovila tichým hlasem svoje dvojče.
"Ano?" zeptal se Stiles a víc upevnil objetí. "Budeš tu se mnou dokud neusnu?" zeptala se přiškrceným hlasem. "Vždycky tu budu" ujistil jil Stiles a dal jí pusu do vlasů.

Vždycky když se v noci probouzela s křikem u ní byl Stiles jako první a uklidňoval jí. Byla mu za to hrozně vděčná, nevěděla co by bez něj dělala, ale na druhou stranu mu nerada přidělávala starosti.

Stiles s ní nakonec usnul a oba je probudil až budík.

Ráno, se Hayley oblékla kraťasy s černým trikem, vzala si svůj prstýnek a náhrdelník po mamce a šla dolů na snídani.

"Dobré ráno tati" popřála taťkovi a dala mu pusu na tvář. "Dobré ráno Hayley" popřál nazpátek táta a usmál se na ní. Byl na ní velmi hrdý, že potom co se stalo, dokáže normalně fungovat a je silná.

Po snídani se Stilesem nastoupili do jeepu a jeli do školy.

"Scott mi volal, že ho včera večer něco kouslo" oznámil Stiles svý sestře a když spatřil jejil vyděšený výraz rychle dodal "Neboj se, je v pořádku" ujistil jí a Hayley si oddechla, ikdyž se jí moc nelíbilo, že ho něco kouslo.

Jakmile dojeli do školy, oba rychle vystoupily a rychlím krokem šli za Scottem, který na ně už čekal u školy.

Hayley na nic nečekala a rychle ho obejmula. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku až na to kousnutí" usmála se na něj a Scott jí obdaroval velkým úsměvem.

Byl moc rád, že je Hayley jeho nejlepší kamarádka, zbožnoval jí a byla to ta nejlepší holka s nejlaskavějším srdcem. Vážil si jí, bral jí jako svoji sestru.

"Notak ukaž" doléhal na něj i Stiles a tak Scott vyhrnul svoje triko a tím odhalil velkou náplast trochu prosáklou krví.

"Hezký no" řekli oba najednou a když se toho chtěl Stiles dotknout, rychle ucuknul. "Au" Řekl a stáhl si triko.

"Nejsem si jistý jak to vypadalo, skoro jsem to neviděl, ale jsem si jistý že to byl vlk" Řekl Scott mezitím co šli do školy. "Kousl tě vlk?" zeptal se zaskočeně Stiles.

Oba dva věděli, že je nemožný aby to byl vlk. Vlci tam už nežili šedesát let.

"Jo" odsouhlasil Scott. "To není možný" Nesouhlasila Hayley.

"Ale jo, byl to vlk, slyšel jsem vytí" vysvětlit Scott.
"Ale neslyšel" nesouhlasil Stiles. "A proč teda neslyšel?" zeptal se trochu zmateně Scott. "Protože v Kalifornii už vlci nežijí" odůvodnil Stiles. "Už šedesát let" dokončila za něj.

" Když mi nevěřite toho vlka, tak mi určitě uvěříte, když vám řeknu, že jsem našel tu mrtvolu" řekl nakonec Scott a Hayley a Stiles na něj chvíli zaskočeně koukali.

"Děláš si srandu?" zeptala se Hayley, která se vzpamatovala dřív. "Ne. Kéž by, budu mít noční můry" Řekl Scott.

"Hustý! To je to nejlepší co se stalo od narození Lydie Martinové" Vzpamatoval se i Stiles a koukal na procházejíci Lydii

"Ahoj Lydie, vypadáš... jako by jsi mě ignorovala" Řekl Stiles potom co zjistil, že promluvit na ní je zbytečný.

Hayley se pobavěně zašklebila na dvojče než oba poplácala po rameni a vypada se za Lydii, která je zároveň její nejlepší kamarádka.

Když doběhla Lydii hned jí padla do náruče.
"Hayley" zasmála se Lydia a pořádně ji ještě jednou objala. "Tak jaký byli prázdniny?" zeptala se Lydie zatímco šly ke skříňkám. "Byli fajn, se Stilesem a Scottem jsem si je pořádně užila" usmála se na zrzku Hayley.

Na ostatní možnal Lydie působí namyšleně, ale na Hayley vždy byla milá a vždy tu pro ní byla. Taky jedna z mála věděla o tom co jí stalo.

"A co noční můry?" zeptala se opatrně Lydia, protože věděla, že na konci roku se to zlepšovalo, zatímco si vyndávala věci ze skříňky. Hayley v tu chvíli spadl úsměv s tváře. "Vrátili se" šeptla skoro neslyšitelně, ale Lydie jil rozumněla.

Měla o ní starost, nerada jí viděla trpět. Hned co to Hayley řekla jí Lydia objala. "Kdyby cokoliv jsem tu pro tebe" dodala Lydia a pohladila jí po paži. Hayley se na ní vděčně usmála.

Ještě chvíli tam stály a povídaly si, než každá musela na svou hodinu.