Neobyčejná smrtelnice (Tony Stark FF)

2. Část

Když jsem se vzbudila ležela jsem ve velké a měkké posteli.

Otočila jsem hlavu doleva a tam byla veliká místnost ze které vedly dveře do šatny a do koupelny. 

Chvíli jsem se na to dívala a otočila jsem hlavu doprava.

V křesle tam seděl muž okolo 30 let. 

Díval se na mě, ale když uviděl že jsem vzhůru, tak se zvedl.

,,Tak jsi se konečně probudila" řekl.

,,Neboj jsi v bezpečí."

,,Jak jsi letěla tak jsi do mě narazila a začala padat, ale já jsem tě naštěstí chytil."

,,Děkuji, ale kdo jste?" 

Zatvářil se překvapeně. 

,,Ty mě neznáš?"

 ,,Měla bych?" 

,,Jsem Tony Stark."

,,Už ti to něco říká?" 

Najednou mi to docvaklo.

,,Už si vzpomínám, vy jste ten Iron Man, že?" 

Přikývl.

,,Jo, to jsem ,ale tykej mi když už jsi tady. Já jsem Tony."  

,,Já jsem Nathalie."

,,Dobře, a můžu se zeptat jestli nevíš kontakt na své rodiče?" 

,,Prosím to ne. Od rodičů jsem právě utekla, a navíc je mi 18." 

,,Dobře Nathalie, ale proč jsi utekla, jestli se smím zeptat?"

,,Utekla jsem od otce protože na mě dělal pokusy a pak zabil mou maminku."

Začaly mi po obličeji stékat slzy. 

,,Promiň, to jsem netušil."

Na chvíli se odmlčel a pak řekl: ,,Jestli chceš tak tady můžeš zůstat. Všiml jsem si, že máš schopnosti, takže bych ti mohl zařídit nějakou práci u Shieldu" řekl a usmál se.

Ohromeně jsem na něj zírala a pak se zvedla a objala ho. 

Když jsem si uvědomila, co jsem udělala, tak jsem ho rychle pustila a uskočila dozadu.

,,Omlouvám se." 

On se usmál a zpátky mě objal. 

V tu chvíli jsem zaregistrovala jeho krásnou vůni. 

Sakra na co to myslím.

Ale je dost pěknej. 

Sakra dost už. 

Můj mozek už mě neposlouchá. 

Pak odešel a já vyčerpaně padla na postel a usnula.....