"5, 6, 7, 8, 9, 10! Před pikolou, za pikolou, nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát. Už jduuu! Hmm, kdepak se jen Felix asi schoval," říkal si pro sebe až přehnaně nahlas Hyunjin, aby to vypadalo, že má opravdu problém skrýš svého kamaráda odhalit. Ve skutečnosti Felixe moc dobře slyšel, když se běžel za nedaleký, pěkně rozrostlý keř. Syn pekařky prostě těžce kryl své nadšení a pořád se hihňal. To byl ovšem jeden z důvodů proč ho měl Hyunjin tak rád.
"Baf! A mám tě," smál se mladý princ, když Felixe vylekal. "To není fér! Jaktože mě vždycky najdeš, já chci taky někdy vyhrát!" Lix začal popotahovat. "Ale no tak, Lixie, neplakej, vždyť je to jenom hra, o nic nejde," snažil se ho černovlásek ukonejšit. "Jasně, že tobě to nevadí, protože vždycky vyhraješ," vyčetl mu hnědovlásek.
Lee Felix byl vždy velmi citlivá a empatická osoba. Vždy se staral o druhé a měl rád fyzický kontakt. Každý ho měl rád. Král a královna se ovšem obávali, že Hyunjin s pihatým chlapcem tráví až moc času a zanedbává své povinnosti, i když byl ještě malý kluk. A tak je rozdělili. Zakázali jim se stýkat. Felix to chápal. Jeho kamarád mu však velmi chyběl. Mnoho nocí proplakal a mnoho dnů strávil čekaje před zadní branou do zámku, jestli se jeho kamarád neukáže a všechno by bylo jako dřív.
Když je rozdělili, byli to teprve malí 5 letí chlapci. A Hyunjin pomalu začal zapomínat na jejich společně strávené chvíle.
ČTEŠ
My childhood friend ✔
Short Story"Věděl jsem, že si mě nebudeš pamatovat," řekl chlapec svým hlubokým hlasem. "F-Felixi??" Aneb povídka o pekaři Felixovi, který svým uměním oslní i samotného krále, a o princi Hyunjinovi, krásném chlapci, kterého už otec začíná nutit do ženění, prin...
