Čas občas rány nezhojí

463 41 0
                                    

O 15 let později

"Dobré ráno, mami," pozdravil Felix svou matku, když se brzo ráno vyhrabal z postele. Musel jí jít pomoct s ranním pečením, aby hotové zboží dopravili do království včas. "Výborně, už jsi se sem dovalil, tak šup do práce." "Promiň, mami, víš, ale když mně se dneska tak úžasně spalo a zdálo se mi o... no, však víš, o kom," povzdechl si mladý hnědovlásek.

Nikdy na prince nezapomněl. Každý den se mu o něm zdálo. Občas se prostě nemohl udržet a vracel se k zadní bráně u zahrady, kde Hyunjina občas zahlédl. Když ho viděl poprvé od jejich odloučení asi o 9 let později, zadrhl se mu dech. Princ byl nádherný. Vyrůstal do krásy a Felixe mrzelo, že u toho nemohl být. Nesmírně mu chyběl, ale nepočítal s tím, že by si ho jeho dávný přítel pamatoval. Přece jen to byl princ a on jen obyčejný pekař. A tak se na to místo tajně vracel, leze na strom, ze kterého viděl všechno do té doby, než ho nechali porazit.

"Zlato, mrzí mě, že se trápíš, hrozně bych ti chtěla nějak pomoct..." "To je dobrý, mami, však ono to jednou přejde," řekl Lix, i když věděl, že lže sám sobě. 

Najednou se dveře pekárny prudce rozrazily.

"Dobré ráno, hrozně se omlouvám, že jdu pozdě, nějak jsem zaspal," vysypal ze sebe Lixův kamarád a kolega v jednom.

"Děláš, jako kdybychom na to nebyli už dávno zvyklí, Jisungie," smál se Felix, když Jisung uraženě nafoukl své veverčí tvářičky a šel si na zahradu umýt ke studánce ruce a trochu se ještě probrat opláchnutím svého obličeje. Když se vrátil, starostlivě si svého kamaráda prohlédl.

"Vypadáš smutně. Zase se ti o něm zdálo, že jo?" zeptal se ho se smutným pohledem. "Jo, jako každou noc..." odvětil smutně Felix. "Mrzí mě to," řekl Ji a aby svého kamaráda alespoň trochu rozveselil, pořádně ho objal. "Děkuju Sungie," zamumlal Lix, "už ale musíme do práce, tak šup."

Začali připravovat vše potřebné na chléb a další pečivo, což se samozřejmě neobešlo bez hrátek s moukou, až ji měla oba kamarádi úplně všude. Ne, že by na to nebyli zvyklí.

Asi po třech hodinách měli Jisung s Felixem všechno hotové a vydali se se zbožím na zámek. 


My childhood friend ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat