Bohuščin sen

Bohuška poprvé u Střechy doma

Když přišla Bohuška domů, uvědomila si, že vlastně nemá jak poslat peníze tomu neznámému jinochovi. Rozhodla se mu tedy zavolat na číslo, jenž jí na konci jejich zajímavého rozhovoru poskytl. Když se jí podařilo mu dovolat, jinoch jí se zarmutkem sdělil, že tedy žádné peníze posílat nemusí. Bohuška byla však tak urputná, že se rozhodla absolvovat znovu svojí zdlouhavou cestu do Karlových Varů. Bohuška konečně dorazila do Karlových Varů, sedla si do osudné cukrárny a čekala. Uběhly tři dny a chlapec stále nikde. Po dvou týdnech se konečně objevil. Bohuška byla štěstím bez sebe a byla úplně omámená jeho půvabem. Když ji jinoch spatřil, velmi se zarmoutil a zeptal se jí, co tady dělá. Bohuška odpověděla, že mu musí přeci vrátit ty peníze. Jinoch jí tedy svolil, že když už tady je, tak ať ho doprovodí domů a doma mu zaplatí vodu, kterou spotřeboval na očištění jeho zářivých a heboučkých vlásků. Tak tedy šli. Zastavili u jednoho domu a jinoch jí pověděl, že tohle je jeho dům. Bohuška spatřila jeho krásné dřevěné dveře do jeho paláce a závistí jí zbělal obličej, protože u nich doma mají místo dveří pouze látkový závěs. Ale to ještě Bohuška nevěděla, co se skrývá za dveřmi. Vešli dovnitř a Bohuška málem omdlela. Bylo tam vymalováno do zářivé bílé, měli tam dokonce skříň a z vedlejší místnosti se linula heboučká hudba. Bohušku strašně moc zajímalo co to je za krásnou melodii, která se jí s hebkostí linula do ouška, a tak se rozhodla vejít do místnosti. První, co v místnosti uviděla, byla křehká stařenka, která zrovna pletla heboučkou šálu. Bohuška se zaposlouchala do hudby a začala ji velmi nahlas a falešně zpívat. Stařence z toho málem upadla paruka, jak se zděsila, ale jakmile spatřila zpívající děvčátko, rychle si urovnala paruku a křehce se usmála.Potom řekla: „Ty jsi děvčátko mého Jeníčka"? Střecha na babičku hned vykřikl, že to rozhodně není jeho přítelkyně, ale jde jen zaplatit to co je dlužna.