V řece bylo tak krásně. Žily tam živočichové, které až
do teď nikdy neviděla. Hemžilo se to tam chaluhami a
krásnými barevnými korály. Víly zavedly mladou elfku až
k malé jeskyni. „Uvnitř najdeš meč, ale dávej pozor.
Říká se, že meč je chráněn kouzlem“ povídali víly.
„Nebojte budu opatrná“. Zora tedy vplula dovnitř.
Uviděla skleněnou vitrínu a v ní byl uložen meč na
sametovém červeném polštáři.Jen se ho chtěla dotkonout
a znenadání na ní někdo promluvil. „Kdo se mě opováží
rušit“ řekl podivný hlas. Zera se představila. „Mé jméno
je Zera. Dostala jsem za úkol přinést tento meč do naší
vesnice“ řekla Zera.Chvíli bylo ticho. Nikdo nevěděl co se
bude dít. „Dám ti ho,ale pokud mi správně zodpovíš
hádanku.“ Zera se rozmýšlela,ale nakonec odpověděla.
„Udělám všechno proto abych ten meč získala.“ Tajemný
hlas jí tedy dal hádanku. „Váš národ to používá běžně.
Skládá se z několika částí. Sma jej používáš.Je tvou
chloubou“ hlas domluvil. „Přijď zítra a pokud odpověď
znát nebudeš, meč ti nevydám.“ Zera odplavala až ke
břehu. Sedla si na kámen a louskala co by to mohlo být.
Seděla tam až do večera. Přestalo jí to už bavit tam
jenom vysedávat a odešla domů.
