You're still a traitor |CZFF|

O N E

Den čekání na můj první dopis z Bradavic. Jsem vzhůru už od půlnoci a momentálně je 10:15, jsem tak natěšená, až mi sova nabourala do okna. Něco nese, že by to byl můj dopis? Od nějaké sovy... říkejme jí buldozer... tedy od buldoreza jsem si převzala dopis a utíkala s ním do kuchyně. S dopisem v ruce jsem poskakovala po kuchyni a rodiče pochopili, že jsem dostala svůj dopis z Bradavic.

Další rok, když jsem měla nastoupit do druhého ročníku mi nepřišel dopis z bradavic, ale z Kruvalu. Otec mi vysvětlil, že tam sehnal poblíž práci, tak se tam stěhujeme. Došlo mi, že už asi neuvidím svoje přátele z Bradavic. Nechtěla jsem nikam, ale rodiče proti mému dvanáctiletému já vyhráli. Slíbili mi pendreky a do teď mi je nedali.

Dopisy k Kruvalu jsem dostávala do té doby, než rodičům na konci pátého ročníku nepřišel dopis, že jsem vyloučena. Nemůžu za to, kuchtila jsem lektvar a ona omylem vzplanula škola. Vyhodili mě v dobrou chvíli, protože jsme se stěhovali poblíž vesničky u Londýna na vrcholku kopce daleko od civilizace.

Řekněme, že jsem šikovná a prostě doufejme, že se o vzplanutí školy nikdo nedozví. Bude to jednodušší. Jednodušší než vysvětlovat proč, jak, kdy a další.

Z důvodu řečeného před pár minutami se jdeme přesunout do Příčné ulice.

Nic nového jsme nekupovali, maximálně školní hábit. Můj oblíbený smeták mám a i přes vyhoření školy moje věci na lektvary přežily.

"Haló, Lizz volá Samanthu." vytrhla mě z přemýšlení moje matka.

"Jasně matko." usměju se a otočím se na ní. Matka si povzdechne a ukaže na šaty přede mnou.

K čemu šaty? My někam jdeme? To mi to nikdo neřekl? A proč jsou fialový? Budu vypadat jak lilie, kterou z celého srdce nenávidím z důvodu pylu.

"Samantho! Ty mě vůbec neposloucháš!  Jedeme navštívit Dawsonovi!" okřikne mě moje matka a hodí po mě pohled si-snad-děláš-prdel.

"A ty by jsi se mi mohla přestat hrabat v hlavě." odseknu a zchytám pohlavek. "Promiň matko."

"Začni se chovat jako dáma Samantho. Z tvého pokoje se mi dělá blbě, všude nepořádek." rozmáchne rucemi a se znechuceným výrazem odejde z pokoje, nacež dodá. "Máš pět minut dámo."

Co mi zbývá? No nic, zvednu se a převléknu se. Černé šaty mi jsou nad kolena, dodám k tomu boty na podpatku a vydám se dolů.

"Co ti trvalo tak dlouho?!" vyčte mi matka hned, co přijdu do kuchyně.

"Polepším se matko." povzdechnu si.

"To ti doporučuji." odsekne matka. Hrubě mě popadne za paži a přemístíme se před větší dům.

Přijdeme k domu, na který matka zaklepe. Dveře se otevřou a v nich stojí menší blondýnka s vřelým úsměvem na tváři.

"Lizz, Sam." usměje se a s matkou se obejmou. "Sam by mohla být s Jackem ne?" zeptá se blondýnka a otočí se na mojí matku.

"Samozřejmě, že by mohla. Samantho?" s falešným úsměvem se na mě matka otočí.

"Samozřejmě matko." odpovím jí.

"Jacku, pojď dolů!" zavolá blondýnka. Po chvíli se ze schodů zjeví blonďatý chlapec. "Mohl by jsi tady Sam obstarat nějakou zábavu?" zeptá se blondýnka svého syna.

Chlapec si mě změří pohledem, následně přikývne. "Jasně." chytně mě za ruku a dotáhne do druhého patra, kde mě pustí. Dojdeme do pokoje, nejspíš jeho.

"Můžu si sednout?" zeptám se a ukážu na postel.

"Proč by jsi nemohla?" zeptá se na otázku otázkou.

"Protože doma všechno, co udělám je špatně." uchechtnu se.

"Jasně, můžeš." odpoví a na mojí odpověď nic neříká.