Získat srdce (HP FF)

Získat srdce

A/N: Navazuje na povídky Vládnout smrti a Uzavřít mysl.
___________________________________________

Naposledy se podíváš do zrcadla a projedeš čerstvě umyté vlasy hřebenem, než si povzdechneš a se zamračením se od svého odrazu odtrhneš. Nikdy ti nezáleželo na tom, jak vypadáš, to až dnes jsi zatoužil po lepším vzhledu než obvykle. Je poslední den školního roku a za malou chvíli začíná slavnostní večeře, nejspíš poslední příležitost vidět Pottera, který dnešním večerem přestává být studentem, a snad s ním i prohodit pár slov, a ty bys byl rád, kdyby si tě pamatoval jinak než jako protivného umaštěného profesora.

Cestou ke dveřím ze svých komnat se ušklíbneš. Už dávno tě tak nebere, uvědomíš si potěšeně a zamyslíš se, za co tě vlastně Potter asi považuje. Za mentora nebo možná dokonce za přítele?

Chvíli si pohráváš s myšlenkou, že bys pro něho mohl znamenat to, co kdysi znamenal Albus pro tebe, ale rychle ten nápad odeženeš, když se ti v mysli objeví představa pestrobarevných hábitů a nabídek přeslazeného čaje a citronových bonbonů. Ne, vážně se z tebe Albus nestane, rozhodneš se a za tichého šustění černé látky vířící kolem tvých kotníků opustíš místnost, abys mohl projít hradem a tu poslední šanci vidět Pottera si pořádně vychutnat.

Všichni si mysleli, že se té chvíle, kdy ten spratek z hradu vypadne, už nemůžeš dočkat. Jen Albus ze svého obrazu se na tebe zářivě usmíval a Minerva tě zamyšleně sledovala, kdykoliv na Pottera přišla řeč. Nic jsi jim neřekl, nejen, že jsi nechtěl, ale sám jsi vlastně nevěděl, co bys měl říct. Rozhodně nebyla pravda, že bys ho neměl rád. Už dávno ne. Možná jsi ho považoval za přítele, možná za někoho, koho by stálo za to poznat ještě líp. Nezkoumal jsi to, protože on by o to určitě nestál.

Jako obvykle se otočíš zpět ke dveřím a pohledem se pomazlíš s nádherně kovaným stříbřitým hadem s očima ostře zelenýma, stejnýma, jako má člověk, který ti ho daroval.

Ve vzpomínkách se vrátíš do toho dne, kdy jsi tu nádhernou věc dostal. Byly to ty nejlepší Vánoce, připomeneš si znovu to, čím sis byl již dávno jistý.

Když ses tehdy na Boží hod brzy ráno vrátil ze sovince do svých komnat, po tom, co jsi poslal svůj dárek Potterovi, vůbec jsi nečekal, že bys pod malým stromečkem, který ti skřítci jako každý rok postavili ke krbu, mohl najít tak dokonalý dar. Vlastně jsi nečekal, že bys tam našel byť jeden jediný malý balíček, v minulých letech ti dárky dával jen Albus a ten už tu nebyl...

Pamatuješ si, jak jsi svižně procházel místností, rozhodnutý si ještě chvíli číst, než bude čas vydat se na snídani, když tě upoutal veselý třpyt z rohu u krbu. Prudce jsi zastavil a nevěřícně zíral na hromádku barevných krabiček, která se tam vršila. Několikrát jsi zamrkal, jestli nemáš jen nějaké podivné vidiny, jestli si s tebou tvá mysl jen ošklivě nepohrává, ale obraz před tvýma očima se nezměnil.

Opatrně jsi přistoupil blíž a vyslal svou magii vpřed, mezi ty barevné balíčky ovázané stužkami. Hledal jsi náznak nebezpečí, zlá kouzla a nepříjemná prokletí, ale nic jsi nenašel. Ze všech krabiček vyzařovala jen klidná a přátelská magie. Poznal jsi Minervu. A Poppy. Trochu ses zarazil, když jsi zachytil jen nepatrný záchvěv surové magie, kterou jsi vždy cítil z Hagrida, když jste se setkali. A pak jsi to ucítil, magii, kterou jsi už dobře znal, jinou než bývala dřív, silnější a temnější, tu, která v tobě z nějakého důvodu budila pocit bezpečí. Pozvedl jsi obočí a konečně se pohnul kupředu, když tě ovládla zvědavost. Potter ti poslal nějaký dárek a ty jsi chtěl vědět co.

Natáhneš ruku, abys přejel po precizní práci neznámého umělce. Stále se cítíš podivně dojatě. Podle toho nervózního dopisu, který k tomu Potter připojil, jsi pochopil, že to našel na Grimmauldově náměstí, zašlé a špinavé, ale přesto neuvěřitelně lákavé. Celé to vyčistil, opravil a pak ti to daroval. Snad by to mohl být důstojný strážce vašeho domova, napsal na konec dopisu těsně předtím, než ti popřál Veselé Vánoce. A měl pravdu, ten had důstojně nahradil obraz, který původně strážil tvé komnaty a který ti zničili ve válce a místo kterého jsi musel trpět tu šílenou ženskou, kterou ti tam zapůjčila Minerva. Potter věděl, že tě ten strašný obraz nesnesitelně štve, několikrát sis stěžoval, že nebelvírské obrazy jsou snad horší než samotní Nebelvíři a že bylo jedno, jestli se jednalo o Albuse nebo tu matronu, co hlídala vstup do tvého bytu. Podezříval jsi Minervu, že to považovala za výborný žert, a byl jsi vážně rád, že to Potter vyřešil za tebe.