Okurky (jednodilovka)

První I Poslední Kapitola 🤠

Bylo nebylo, v jednom krámku v zaprašené ulici žily skleničky s okurkama. Pan prodavač, bylo před Vánocema, zrovna vybaloval sklenice s okurkama.

Každá okurka ve sklenici měla už svého partnera, až na jedno malé okurčátko. Bylo z toho velmi Smutné. Bylo nalepený na skle a čekalo až si ho někdo koupí a sežere.

Mezitim na druhé straně obchodu.

,,Ne Karle ta sklenice okurek zůstane tady!" Nasraně vřískal jeden z prodavačů. ,,Ale Pepo regál s okurkama je támhle" řekl poklidně starší prodavač. ,,Ne Karle sú Vánoce, ty okurky můžou být kde chtějí! A ty okurky mi řekli že chtějí být TADY!!!" Vztekal se dál Pepa. Po chvíli dohadování Pepa nasraně odešel a Karel dal okurky tam kam patří.

Zpátky do regálů s okurkama.

Malé okurčičce přibyli noví sousedi. Malé okurčičce to bylo jedno, do té doby než v té nové sklenici uviděla jinou malou okurčičku. ,,OMG" vydechla naše malá okurčička. ,,Tam je další malá a vypadá osamělá jako já." Rozhodla se, že jí musí nějak dát vědět o své existenci. A tak začala bušit hlavou o sklo. Druhá okurka se zděsila: ,,Co je to kurva za magora!?" Hned se na ni otočila máma okurka: ,, Kdo tě naučil tak sprosté výrazy?"
,,Pepa" pokrčila malá okurčička #2 svými neexistujícími rameny. Máma okurka odešla za svým partnerem a nechala tam malou okurčičku #2 samotnou. ,,Jsem tak sama" vzdechla okurčička #2 ,,asi se půjdu podívat na toho debila ve vedlejší sklenici."

,,Hej debile... Co tam děláš?" zeptala se okurčička #2. ,,Ona si mě všimla!!" pomyslela si naše okurčička. ,,Tak odpovíš mi? A nebo tam budeš jen tak civět?" Ozvala se znova okurčička #2. ,,Oh promiň... Jsem Petůnie. Nemám se s kým bavit. Budem kamarádi? :D" zeptala se okurčička. ,,Jo klidně" řekla ta druhá ,,Já su Bohouš :D"

A tak se stalo, že dvě malé osamělé okurčičky už nebyly osamělé, protože měly jedna druhou.

O dvacet minut později

,, Miluju tě Bohouši" řekla malá okurčička německy. (Budeme se tvářit, že to je rozhodně napsané německy a vůbec to nepřipomíná češtinu.),,Já tebe taky Petůnie" řekl Bohouš pro změnu španělsky. (Budeme se tvářit, že to je rozhodně napsané španělsky a vůbec to nepřipomíná češtinu.)

A tak dvě malé, teď už ne osamělé, okurčičky začaly vztah na dálku, protože mezi nima bylo celých deset centimetrů. Všechno probíhalo dobře když tu najednou, přišel zákazník a ukradl sklenici okurek. Nešťastnou náhodou vzal tu v který byla Petůnie. Bohouš začal ječet na zloděje ať mu vrátí Petůnii zpátky, lar zloděj neumí okurčsky tak jako Pepa. (Tohle je přesně ta část kdy si uvědomíte že potřebujete umět okurčsky, a že ta němčina kterou se učíte na škole je vám k hovnu.) Takže si zloděj nic nedělal z kričící okurky a prostě odešel i s Petůnii. Bohouš ztratil smysl života.

U zloděje doma.

,,VINCENTE SEM DOMAAAAA!!" zařval zloděj na svojí zlatou rybičku nemo. Tento zloděj totiž nebyl jenom zloděj ale i zoofil jako Loki. ,,Neboj se Vincente, jenom udělám salaaat a pak si spolu uděláme hezký večer."

A tak Petůnie skončila v salátů pro Zoofila a jeho bojfrenda.

Mezitím v obchodě

U Bohouše ve sklenici se mezitím rozjel covido okurčák 19. Karlovi se to nelíbilo a i přes všechny Pepovi naléhavé prosby vylil okurky do kanálu. Po tomto Karlově nehorázném činu si Pepa klekl ke kanálu usedavě plakal. Karlovi ho bylo sice líto, ale prostě nechtěl prodávat covido okurčák 19.

A takhle končí okurko-lovestory

A teď, pokud nás omluvíte, bychom rádi tento příběh natáhli na 666 slov :D

Bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla bla jebe mi jebe nám jebe mi jebe