Střípky z hodin Němčiny

Čajový dýchánek [Renji X Byakuya]

Vysoký rudovlasý shinigami se právě procházel ulicemi Rukongaie, hledaje cestu zpět ke své divizi. Moc často se nestávalo, že na tomto místě zabloudil, neboť zde vyrůstal. Tentokrát však zašel příliš daleko od centra.

Netrvalo to dlouho a potkal někoho, koho poznával. Zprvu jen spatřil shinigami z divize, pak dokonce narazil na svého kapitána.

Byakuya si ho přeměřil zvláštním pohledem, načež nahodil opět tu svou chladnou masku. ,,Copak se děje, Renji?"

,,Ale to nic Taicho," zasmál se podkapitán a o krok ustoupil. ,,Zrovna jsem měl namířeno na velitelství," odpověděl poté na jeho otázku.

,,Doprovodím tě," přitakal kapitán s nevinným pozdvihnutím koutků úst a postavil se po jeho boku.

,,D-díky," vysoukal ze sebe překvapeně Renji a následoval svého velitele, děkujíce všem bohům, že narazil právě na něj.

,,Kdepak si byl?" zajímal se ho při cestě Kuchiki, upřeně hledíc před sebe. Neměl nic na práci, tudíž by si se svým zástupcem rád trochu popovídal. Ať už byl sebechladnější, Abaraie měl... no, docela rád, dalo by se říci.

,,Měl jsem to tu zkontrolovat," prozradil mu rudovlasý náplň své mise, ,,Nic víc, nic míň."

,,Vypadalo to, že si se ztratil... jak jsem tě pozoroval," utahoval si z něj Byakuya, a přestože se uvnitř smál výrazu svého společníka, na své tváři nedal nic znát.

,,Hee?!" zarazil se překvapený shinigami a jeho tváře získali lehce narůžovělý odstín. ,,To-to se vám jen zdálo Taicho," usmál se na něj, snažíce se na sobě nedat znát své rozpaky.

Tomu už se Byakuya musel chtě nechtě pousmát. Byl prostě roztomilý. ,,Zpochybňuješ snad můj zrak?"

,,T-to bych si nikdy nedovolil, Taicho," vykoktal ze sebe v rychlosti Abarai a mával kolem sebe rukama.

Kuchiki na to nic neřekl, jen se dál díval před sebe. I když měl nutkání se na rudovláska otočit a zatáhnout ho někam do kouta, dokázal se perfektně ovládat. Jak by taky ne, byl mistrem ve skrývání svých emocí i tajných touh.

Hodný kus cesty šli mlčky, Renjimu však bylo takovéto ticho velmi nepříjemné, a proto se pokusil navázat hovor: ,,Proč jste tu vlastně vy Taicho?"

Kuchiki se po něm konečně za celou dobu ohlédl s lehce nechápavým výrazem. ,,Proč bych neměl být ve vlastní divizi?"

Rudovláskovi ihned došlo, co za blbost vypustil z úst, a opět lehce zčervenal. ,,To je vlastně pravda."

Byakuya se nad tímto zjištěním lehce praštil do čela, téměř jako kdyby ho to mělo probudit z toho šílenství, do něhož se dostali. Jak mohla Renjimu utéct tak důležitá věc? Byl to holt velice zvláštní Shinigami.

Teď si Renji opravdu připadal jako blbec. Co si o něm teď kapitán vůbec pomyslí? U ostatních mu to bylo celkem jedno, ale u Byakuyi... u Byakuyi to bylo něco jiného.

,,Někdy jsi vážně strašný... natvrdlý...," konstatoval Kuchiki, jenž neměl daleko ke smíchu. Vážně byl Renji vždycky takový, že si toho začínal všímat až v poslední době, kdy se o něj zajímal trochu víc?

,,Heeeeeee?" pohlédl Abarai na svého kapitána. Někdy opravdu nechápal jeho myšlenkové pochody, tedy... díky jeho ledové masce spíš nikdy.

Jenže Byakuya se na něj ani koutkem oka nezadíval, pouze pokračoval dál v chůzi. Myšlenkami byl ale jen a jen u Renjiho. Jak by se mu asi líbilo, kdyby...? No, bylo to jen kdyby, nic z jeho úvah se stát nemohlo.