Waves of Life

jedna

Ͽ K I T Ͼ

Kit se snažil předstírat, že je naprosto v pořádku. Že mu ty křičící děti pobíhající kolem vůbec nehrály na nervy. Předstíral, že je vyrovnaný mladý muž, který neodpočítává sekundy, až bude moct utéct.

Zatímco postarší vychovatelka šla najít Lucu (Kit by se klidně vsadil, že si opět hrál na kuchaře v malé kuchyňce), ta druhá, která mohla být maximálně o dva roky mladší jak on, došla k němu a dala se s ním do řeči. Jako vždy se ho vyptávala na Lucu a jako vždy si kroutila konečky vlasů na ukazováček, zatímco se až nepřirozeně usmívala.

"Neuvěřitelně Lucovi závidím, že má takového bratra," zašvitořila. "Ten můj se o mě nikdy nestaral."

Kit pokrčil rameny. "Co mi zbývá, když jeho máma zemřela při autonehodě a otec má raději vodku jak jeho?"

Úsměv Leslie, oné vychovatelky, se vypařil. "Oh," vydala ze sebe. "To je mi líto."

Kit v tu chvíli zahlédl svého malého bratra, jak jde za ruku s paní učitelkou k nim. Když Kita zahlédl, rozběhl se k němu s otevřenou náručí. Kit si dřepl, a když k němu Luca doběhl, vzal ho do náruče a opět si stoupl. "Hele, hele!" začal vykřikovat Luca. "Dneska jsme malovali!"

Kit se podíval směrem, kterým Luca ukazoval. Paní učitelka, která pro něj šla, držela v ruce dva obrovské výkresy a nějakého panáčka vyrobeného z kaštanů. Když je chtěla podat Kitovi, Kit se pokusil ze sebe sundat Lucu, jenže ten se ho držel zuby nehty. "Hej, s tebou ty výkresy neunesu-" začal Kit, ale hned ho přerušil pisklavý hlas.

"Já je vezmu! Doprovodím vás k autu!"

Kit se podíval na Leslie. A než stihl něco říct, starší učitelka jí už podávala výkresy s kaštánkem. Raději nekomentoval fakt, jak mohla vůbec vědět, že jdou k autu. Kit chodil do školky pro Lucu většinou pěšky, přičemž je pak vyzvedl Evan, když byl na cestě ze školy nebo z praxe. 

Rozloučil se tedy se starší učitelkou a vydal se k odchodu s Lucou kolem krku. Leslie cupitala za ním. 

"Luca je hodně talentovaný. Už teď," začala mluvit. Kit se jen tiše modlil, aby už byl venku Evan a nemuseli na něj čekat. "Myslím, že jednou z něj bude velký umělec!"

Kit pohledem přejel jeden z výkresů, které nesla. Nepřišlo mu to jako nic úžasného, ale na druhou stranu netušil, jak ostatní děti v Lucově věku kreslí. "To zní super," utrousil nakonec, aby něco řekl.

Leslie zase nasadila ten svůj úsměv. "Mám Lucu opravdu ráda," pokračovala. "Na svůj věk je neuvěřitelně milý a roztomilý." Odmlčela se. Když Kit otevíral hlavní dveře školky, dodala: "Jako jeho bratr."

Zahlédl, jak na parkoviště před školkou přijelo Evanovo auto a oddechl si. Pokračoval v chůzi bez toho, aby ho Lesliina slova rozhodila. Od začátku věděl, že se jí nejspíše líbí.

"Taky jsem na svůj věk milý? Ty jo, ještě aby ne," odvětil.

"Tak to nemyslím! Prostě chci říct, že jsi opravdu milý, to nemá s věkem nic společného. Jen Luca je opravdu malý, mohl by se chovat, nevím, jako fracek, taky tam takové máme..."

Kit ji postupně přestal poslouchat. Evan vystoupil totiž z auta a už je vítal s úsměvem na tváři. A možná taky s trochu zmateným pohledem.

"No a roztomilý... Já nevím, promiň, v tomhle jsem opravdu špatná, jen jsem chtěla říct, že jsi opravdu hezký a-"

V jedné sekundě svůj monolog utnula. A to proto, že Kit došel k Evanovi a ještě před tím, než mu předal Lucu, aby ho dal do dětské sedačky, políbil ho. Na to přesně čekal. Proto Leslie nezastavil hned, jak s ním začala flirtovat. Zkrátka jí chtěl ukázat, že u něj nezaboduje.