Waves of Life

patnáct

Ͽ K I T Ͼ

Kit nesnášel to ticho, které v autě panovalo.

Naštěstí seděl vzadu. Na poslední chvíli museli vzít Lucu s sebou na návštěvu Evanova bratra, a tak místo toho, aby seděl jako vždy na sedadle spolujezdce a Evanova máma vzadu, byl tam s Lucou on.

Nevěděl, kolik toho paní Clarková věděla. On s ní rozhodně nemluvil o tom, jak to mezi sebou s Evanem momentálně mají, a netušil, jestli Evan ano. 

Co by jí on sám řekl? Že šel do klubu a tolika letech bez alkoholu se zase napil a teď na to nemůže přestat myslet? Že se s Evanem pohádali, protože vytáhl jejich další nejistoty, které je mohly stát i celý vztah?

Všechno to byla jeho vina. Plně si to uvědomoval, ale nedokázal převzít zodpovědnost. 

Jakmile dojeli k Benovi a Veronice, vřele je všechny uvítali. Veronica si hned vzala Lucu do náruče a možná se to Kitovi jen zdálo, ale vypadalo to, jako by určitým způsobem posmutněla. 

Po obědě se dozvěděl proč.

"Já a Veronica nemůžeme mít děti," oznámil Ben, pohled upřený na jeho matku. Veronica měla Lucu na klíně a tiše si s ním hrála, tak Kit poznal, že je to pro ni až moc citlivé téma. "Podstoupili jsme několik vyšetření. Bohužel."

Kit si přišel nepatřičně. Rozhlédl se po ostatních v místnosti. Evan se na svého bratra jen prázdně díval s pootevřenou pusou a oči paní Clarkové opustily první slzy.

Brečela, protože její starší syn nemůže mít děti. Ten mladší byl zase gay. A jeho přítel děti nechtěl.

Tak si to alespoň Kit v tu chvíli přebral. 

"Jsou tady i jiné možnosti," promluvila po chvíli paní Clarková. "Není konec světa, že?"

Ben k ní přešel a posadil se na opěradlo sedačky, kde seděla. Objal ji. "Samozřejmě."

Kit se postavil a omluvil se, že musí na záchod. Zavřel se v koupelně. Zpráva, že Ben a jeho manželka nemohou mít děti ho sebrala více než měla, hlavně kvůli tomu, že on a Evan taky nemohli mít děti. Nemohli. Nechtěli. Kit nechtěl.

Zajímalo by ho, jestli Evan přemýšlel zrovna nad tím samým. Že oba synové nemohou jejich matce dát vnoučata, která by si přála.

Umyl si obličej, Vzpamatoval se. A vyšel z koupelny.

Když se blížil zpět do obývacího pokoje, uslyšel zrovna mluvit Evanovu matku. "O čem jste přemýšleli? Umělé oplodnění nebo adopce? Aspoň Evan s Kitem nebudou tak ztracení, až to budou muset řešit, když vy budete mít zkušenosti."

Kit se ještě zastavil. Chybělo mu posledních pár kroků do obýváků, ale jeho nohy nechtěly spolupracovat. 

Tohle bylo vážně to, co se od každého páru očekávalo. Usadit se, mít děti, založit rodinu. Samozřejmě, že si to tak myslela i paní Clarková, protože jak by mohla vůbec vědět, jaký má na to Kit názor?

Čekala od nich vnoučata. Jasně, že jo. Kit by nejraději utekl.

Jako další uslyšel Evana. Ten si nejprve odkašlal. "Myslím, že my na to máme ještě času dost."

Ben se krátce zasmál. Kit poznal, že se napjatá atmosféra už o něco více uklidnila, zatímco byl v koupelně. "Co kecáš? Končíš letos se školou, nejste s Kitem ještě ani svoji a nějaké to zařizování vás bude taky čekat. Bude ti dvacet sedm minimálně, ani prsty neluskneš. Já bych zas tak neváhal."